Poškození oka horolezeckého motýlka a jeho vliv na bezpečnost lezce: poznatky z testů

Úvod

Dojde-li k poškození osobního ochranného prostředku proti pádu (dále jen OOP) k poškození, je nutné takovýto OOP vyřadit z užívání. To se v případě lan v praxi občas nedodržuje. Naopak je běžné, že se v místě poškození uváže některý z excentrických uzlů (nejčastěji některý z motýlků) a lano se po zbytek pracovního dne nadále používá. Teprve až na konci dne (v některých případech celé zakázky či expedice) se poškozený úsek lana vyřízne a nadále se používá zkrácené lano (zkrácená lana).

Pro mnohé uživatele je oko, v němž se poškozený úsek lana nachází, nadále nepoužitelné a některé výcvikové systémy proto neumožňují, aby se při překování uzlu lezec jistil odsedací smyčkou do jeho oka [1, s. 15]. Je otázka, zda je takováto opatrnost na místě, neboť lano je v oku uzlu zdvojené, takže poškození se nemusí v celkové pevnosti uzlu nijak projevit. A právě to bylo popudem k výzkumu uskutečněnému v létě 2021. Jeho záměrem bylo zjistit, zda se poškození oka uzlu projeví na celkové pevnosti uzlu a zda je takto poškozené oko dostatečně pevné k zajištění lezce [2].

1 Použité prostředky

Testy byly prováděny na stojanovém (vertikálním) hydraulickém trhacím stroji (dále jen trhačka) s maximální silou 200 kN s 0,5% přesností měření [2, s. 3]. Rychlost trhání byla ovládána ručně, tak aby rychlost posuvu tažného ústrojí nepřekročila normový požadavek 50 mm/min [3, čl. 4.1.2.2].

1.1 Lano

Při zkouškách byla použita nová, nikdy nepoužitá, nízkoprůtažná lana o průměru 10,5 mm¹² typu A, vyrobená v lednu¹³ a v červnu¹⁴ roku 2021, certifikovaná podle normy EN 1891. Jednalo se o bílé polyamidové lano Truck, vyrobené společností Couran. Podle výrobce byla statická pevnost lana 30 kN, pevnost v uzlu (při použití osmičkového oka) 19 kN a podíl pevnosti opletu z celkové pevnosti lana činil 47 % [2, s. 2].

1.2 Zkušební vzorky

Uzlem zvoleným pro výzkum byl horolezecký motýlek [5, čl. 6.1.2]. Zkoumal se nejen vliv samotného poškození, ale i vliv umístění poškození na pevnost oka motýlka. Všechny zkušební vzorky byly naříznuty horkým nožem¹⁵:

• z vnější strany horní části oka (test 3),
• z vnitřní strany horní části oka (test 4),
• z vnější strany vrcholu oka (test 1),
• z vnitřní strany vrcholu oka (test 2),
• z vnější strany spodní části oka (test 5),
• z vnitřní strany spodní části oka (test 6).

Část testů byla zaměřena na případy, při nichž není poškozeno jádro lana, ale pouze jeho oplet. Proto byly některé zkušební vzorky (bez použití horkého nože) plně zbaveny opletu:

• v horní části oka (test 8),
• na vrcholu oka (test 7),
• ve spodní části oka (test 9).

Poslední ze zkušebních vzorků byly zbaveny opletu a sedmi z devíti pramenů v jádru. Zůstaly pouze dva prameny jádra a identifikační páska lana a to ve vrcholu oka (test 10).

2 Metody

Zkoušky měly ověřit použití oka uzlu sloužícího k vyloučení poškozeného úseku z lana. Tedy situaci, kdy lano je ukotvené nahoře za jeden pramenů vycházejících z uzlu, druhý pramen není zatěžován vůbec a místo něj je lezcem zatěžované oko směrem dolů. Proto při zkouškách byly uzly zatěžovány za horní konec lana a za oko uzlu. Toho bylo dosaženo připnutím spojky do oka uzlu tak, jak by se do něj připnul lezec, a působením na oko uzlu stejným směrem od kotvení.

Testy byly provedeny v následujícím pořadí:

• Test 0 – zkoušení nepoškozených uzlů za účelem zjištění pevnosti lana v uzlu,
• Test 1 – zkoušení vzorků poškozených z vnější strany vrcholu oka,
• Test 2 – zkoušení vzorků poškozených z vnitřní strany vrcholu oka,
• Test 3 – zkoušení vzorků poškozených z vnější strany horní části oka,
• Test 4 – zkoušení vzorků poškozených z vnitřní strany horní části oka,
• Test 5 – zkoušení vzorků poškozených z vnější strany spodní části oka,
• Test 6 – zkoušení vzorků poškozených z vnitřní strany spodní části oka,
• Test 7 – zkoušení vzorků zbavených opletu na vrcholu oka,
• Test 8 – zkoušení vzorků zbavených opletu v horní části oka,
• Test 9 – zkoušení vzorků zbavených opletu ve spodní části oka,
• Test 10 – zkoušení vzorků tvořených dvěma prameny jádra a identifikační páskou ve vrcholu oka.

Každý z uzlů byl před zahájením testu řádně upraven a staticky zatížen silou 1,5 kN. Jednotlivé testy byly provedeny třikrát (každý vzorek byl ztrojen¹⁶). Celkově byly zkoušeny 33 uzly, z toho 30 uzlů s poškozením.

3 Výsledky

Z třiceti zkoušených horolezeckých motýlků s poškozením, došlo k:

• 21 případu přetržení lana v uzlu (poškození oka nemělo vliv na přetržení);
• 3 případům¹⁷ přetržení lana v upínacím ústrojí trhačky (uzel ani poškození oka neměly vliv na přetržení);
• 6 případům přetržení poškozeného oka a poškození mělo vliv na snížení pevnosti celého řetězce, z toho:
  • ve 3 případech se jednalo o oko tvořené dvěma prameny jádra a identifikační páskou (testy 10-a až 10-c),
  • ve 2 případech o lano naříznuté z vnější strany vrcholu oka, kdy hloubka zářezu byla pouze odhadována (testy 1-a a 1-c),
  • v 1 případě lano naříznuté z vnitřní strany vrcholu oka (test 2-b).

V žádném z testů (ani těch, kdy k přetržení došlo v místě poškození oka) neklesla síla potřebná k přetržení lana pod 9 kN¹⁸.

3.1 Test 0 – Rope without any damage

Test označený jako č. 0 sloužil ke zjištění pevnosti nepoškozeného oka tak, aby bylo možné porovnávat vliv jednotlivých poškození.

Pevnost nepoškozeného horolezeckého motýlka zatěžovaného za oko byla 20 ± 1,7 kN. Ve všech případech došlo k přetržení uzlu samotného, nikoliv k přetržení oka uzlu.

3.2 Test č. 1 – poškození vnější strany vrcholu oka motýlka

S umístěním poškození lana z vnější strany vrcholu oka se lze v praxi setkat nejčastěji. Vychází to ze způsobu vázání uzlu, kdy lezec instinktivně ohne lano pod poškozeným úsekem a následně s ním dováže zbytek uzlu. Zároveň umístění poškození na vrchol uzlu jej činí nejvíce patrným, takže zvyšuje pravděpodobnost, že i další lezci, kteří o poškození lana neví, jej na vrcholu oka včas zaregistrují. V neposlední řadě umístění poškození do vrcholu oka snižuje riziko, že při změnách zatěžování lana zajede poškozený úsek do uzlu (že se přesune z oka do uzlu).

Při přípravě prvních zkušebních vzorků nebylo použito dorazového přípravku, jako u dalších a hloubka zářezu do poloviny lana byla pouze odhadována.

Samotný první zkušební vzorek (č. 1-a) měl ze všech zkušebních vzorků nejhlubší zářez, což bylo patrné i vizuálně a při zkouškách vykázal nejmenší pevnost. Průměrná pevnost horolezeckých motýlků poškozených z vnější strany vrcholu oka byla 16 ± 3,6 kN. U zkoušek č. 1-a a 1-c došlo k přetržení oka v místě poškození, v případě zkoušky č. 1-b byl přetržen uzel (bez ohledu na poškození oka). Je nutné znovu připomenout, že řezy poškozující lano byly na těchto zkušebních vzorcích hlubší než u všech ostatních zkušebních vzorků.

3.3 Test č. 2 – poškození vnitřní strany vrcholu oka motýlka

K přetržení lana v místě poškození umístěném z vnitřní strany vrcholu oka uzlu došlo pouze v případě zkoušky 2-b při síle 18,62 kN. V obou dalších případech (2-a a 2-c) byl přetržen samotný uzel bez ohledu na poškození lana v oku. Horolezecké motýlky s poškozenou vnitřní stranou oka vykazovaly pevnost 19,9 ± 0,85 kN.

3.4 Test č. 3 – poškození vnější strany horní části oka motýlka

Horní částí oka motýlka se rozumí ta část oka, která v nezatíženém oku míří vzhůru, pryč od země a při zatížení oka se nedostane do kontaktu s volným koncem lana visícím dolů.

Z pohledu zatížení se varianta, při které není poškození ve vrcholu oka, jeví jako bezpečnější, neboť z nepoškozeného vrcholu jsou rovnoměrně zatěžovány dvě části oka, z nichž jedna je bez poškození. Při všech třech provedených zkouškách u testu č. 3 došlo k přetržení uzlu, zatímco poškození oka se v pevnosti řetězce neprojevilo. Síla potřebná k přetržení horolezeckého motýlka s okem poškozeným mimo vrchol byla 20,2 ± 0,65 kN.

3.5 Test č. 4 – poškození vnitřní strany horní části oka motýlka

I v případě horolezeckého motýlka s poškozením vnitřní strany horní části oka nedošlo při zkouškách k přetržení poškozeného oka, ale k přetržení uzlu. Docházelo k tomu při síle 19,9 ± 0,29 kN.

3.6 Test č. 5 – poškození vnější strany spodní části oka motýlka

Spodní částí oka se v případě nezatíženého horolezeckého motýlka rozumí část oka, která je blíže k povrchu země a po zatížení oka se přiblíží (dostane do kontaktu) s volným koncem lana vedoucím dolů pod uzel.

Samotné poškození vnější strany oka nemělo v případě testu č. 5 vliv na pevnost, u všech tří zkoušek se přetrhl uzel. K přetržení došlo při síle 21 ± 1,1 kN.

3.7 Test č. 6 – poškození vnitřní strany spodní části oka motýlka

Stejně jako v případě oka poškozeného z vnější strany, se poškození z vnitřní strany neprojevilo na pevnosti oka a k přetržení došlu v uzlu při síle 19,6 ± 0,23 kN.

3.8 Test č. 7 – odstraněný oplet ve vrcholu oka motýlka

Odstranění opletu ve vrcholu oka by se teoreticky mělo projevit 47% snížením pevnosti oka oproti jeho původní pevnosti. Přesto ale u zkoušek 7-a a 7-b došlo k přetržení uzlu (poškození oka nemělo na pevnost řetězce žádný vliv) a u zkoušky 7-c se přetrhlo lano v upínacím ústrojí trhačky (tedy úplně mimo uzel).

K přetržení uzlů docházelo při síle 20 ± 0,8 kN. Sluší se zmínit, že při odstraňování opletu u vzorku 7-a bylo nechtěně naříznuto několik přízí v jednom z pramenů.

3.9 Test č. 8 – odstraněný oplet v horní části oka motýlka

Při zkoušení horolezeckých motýlků s odstraněným opletem v horní části oka došlo vždy k přetržení uzlu (odstraněný oplet neměl vliv na pevnost oka). Zajímavým zjištěním bylo, že při zkoušení vzorků 8-a a 8-c se částečně poškodila (avšak nepřetrhla se) identifikační páska lana a v průběhu zkoušky 8-b se přetrhlo několik přízí ve dvou pramenech. Samotné uzly byly přetrženy při dosažení síly 20,78 ± 0,02 kN.

3.10 Test č. 9 – odstraněný oplet ve spodní části oka motýlka

Zatímco při zkoušení horolezeckého motýlka s odstraněným opletem v horní části oka se vždy přetrhl testovaný uzel, při zkoušení motýlků s odstraněným opletem ve spodní části došlo ve dvou případech (9-a a 9-b) k přetržení lana v místě upínacího ústrojí trhačky a v jednom případě k přetržení testovaného uzlu. Ani v jednom z případů nemělo odstranění opletu vliv na pevnost celého řetězce. Ta byla 20,1 ± 0,97 kN.

3.11 Test č. 10 – vrchol oka tvořený dvěma prameny jádra a identifikační páskou

Poslední z testů ověřoval nejhorší možnou variantu poškození, tedy lano zbavené opletu a většiny jádra. Zůstaly pouze dva prameny a identifikační páska lana (vnitřní značení) ve vrcholu oka. U tohoto testu, jako u jediného došlo při všech zkouškách k přetržení oka v místě poškození a to při dosažení síly 9,4 ± 0,17 kN. Zajímavostí je, že identifikační páska se přetrhla až při vynaložení síly kolem 2 kN (to pochopitelně neznamená, že identifikační páska udrží 2 kN, ale že zbývající dva prameny dokázaly poskytnout identifikační pásce takovou oporu, že vydržela až do 2 kN!!!).

4 Diskuse

V průběhu výzkumu provedeném v létě 2021 byly testovány 33 horolezecké motýlky, z toho 30 z nich s různým poškozením. Pouze šest z nich se přetrhlo v místě poškození (tedy pouze ⅕) a síla potřebná k přetržení nikdy neklesla pod 9 kN¹⁹.

K přetržení všech poškozených uzlů (bez ohledu na to, zda se přetrhly v místě poškození, v testovaném uzlu anebo v upevňovacím ústrojí trhačky) bylo zapotřebí vynaložit průměrné síly 18,64 ± 0,89 kN (medián 19,75 kN).

Pokud došlo k přetržení poškozeného oka²⁰, bylo to pouze tehdy, kdy poškození lana bylo na vrcholu oka. V jednom případě k tomu došlo při síle 10,62 kN (u tohoto vzorku byl zářez tvořící poškození nejhlubší), v dalších případech při síle 18,6 kN a 18,62 kN. Z toho vyplývá, že nejméně pevné je poškozené oko tehdy, pokud je poškození umístěno na vrchol jeho oka.

K rozhodnutí, zda je možné použít poškozené oko horolezeckého motýlka (bez ohledu na umístění samotného poškození), je nutné zohlednit následující faktory:

1. Minimální síla, při níž došlo k přetržení lana, byla 9,22 kN (u zkoušky 10-a, při níž byl vrchol lana tvořen pouze dvěma prameny jádra a identifikační páskou),
2. Lezec o hmotnosti 120 kg v klidovém stavu působí směrem k zemi silou přibližně 1,18 kN²¹.

V praxi je zažité, že síla (ať už rázová nebo brzdná) nesmí překročit 6 kN, což reflektují svými požadavky technické normy [7, čl. 4.2.4; 8, čl. 4.4; 9, čl. 4.5 tab. 2, čl. 4.5.2, čl. 5.5.2, čl. 4.5.5, čl. 4.5.7, čl. 4.5.8.2; 10, čl. 4.3.4; 11, čl. 7 písm. b)]. To znamená, že ani v tom nejhorším případě (tedy v případě pádu) nesmí síla působící na tělo lezce, součást jeho výstroje, nebo kotevní bod překročit tuto hodnotu.

V případě blokantů je vyžadována minimální provozní síla 4 kN [10, čl. 4.4.3, čl. 5.5.2; 12, 4.3.3; 13, čl. 4.2.2, čl. 5.3.1, čl. 5.3.2], neboť většina blokantů drží „pouze“ na opletu lana. Takže při nadměrném překročení provozního zatížení hrozí stržení opletu. Proto blokant při visu na laně nemůže být použit samostatně, ale vždy s dalším prostředkem, např. blokantem, odsedací smyčkou nebo slaňovací brzdou [14, s. 69].

Nelze opomíjet pevnostní požadavky kladené na kotvení. Pro kotvicí zařízení vyrobená z kovových materiálů je sice vyžadována pevnost 12 kN a pro nekovové 18 kN [11, čl. 4.4.3.5, čl. 4.4.4.3, čl. 5.3.4, čl. 5.4.4.1, čl. 5.5.4.1, čl. 5.6.4.1, čl. 5.7.4], ale stále jsou v provozu kotvicí zařízení třídy A1, A2, B nebo D podle starší verze normy, platné do roku 2012, u nichž byla vyžadována pevnost 10 kN [15, čl. 4.3.1.1, čl. A2 4.3.1.2, čl. 4.3.2, čl. 4.3.4]. Pro trvala kotevní zařízení je vyžadována minimální pevnost 9 kN [16, čl. 4.2 tab. 1]. Kotvení ve vysokozdvižných plošinách musí odolat minimální statické síle 6 kN [17, čl. 4.6.14 písm. d)] a do konce roku 2022 byla vyžadována statická pevnost 3 kN [18, čl. 5.6.14 písm. b)].

Zmínku si zaslouží i pomocné šňůry tzv. reepšňůry, často využívané při sportovním lezení, záchranářství a arboristice. Pro šňůry o průměru 4 mm je normou požadovaná pevnost v tahu 3,2 kN, ty s průměrem 5 mm mají požadovanou pevnost 5 kN, ty s průměrem 5,5 mm musí odolat síle 6,1 kN, sňůry s průměrem 6 mm síle 7,2 kN a teprve až pro šňůry o průměru 7 mm je požadovaná minimální pevnost 9,8 kN [19, čl. 4.2 tab. 1].

Na mnohé prostředky, které se při lanových aktivitách používají, tedy nejsou kladeny tak vysoké požadavky na pevnost, jak si laická i odborná veřejnost myslí. Poškození oka uzlu jeho pevnost v podstatě jen přibližuje některým těmto prostředkům.

Nejdůležitější ale je skutečnost, že při použití standardizované výstroje, je spojení lezce s hlavním lanem při překonávání překážky vždy zdvojeno. Tedy i v případě, kdy se lezec jistí odsedací smyčkou do oka uzlu, nevisí pouze v samotné smyčce, ale vždy má na laně další prostředek, většinou blokant. Ten sice není určen k zachycení pádu (pokud by došlo k přetržení oka uzlu), ale k tomu není určen ani v okamžiku, kdy dojde k selhání druhého blokantu, s nímž je používán²².

Na druhou stranu je nezbytné připomenout, že testy byly provedeny s novými, nepoužitými lany Courant Truck o průměru 10,5 mm, vyrobenými v roce 2021. Nezohledňují možné rozdíly způsobené stářím či opotřebením lana, jiným průměrem lana, jiným modelem lana ať už téhož výrobce nebo jiných, ani další faktory. Rovněž nezohledňují míru poškození, která nikdy nebude stejná. Tím pádem poškozené oko horolezeckého motýlka nemusí odolat takové síle, jíž odolalo při provedených zkouškách, stejně tak může odolat výrazně vyšší síle.

Rovněž poškození zkušebních vzorků, s výjimkou odstranění opletu (testy č. 7 – 9) a odstranění opletu a nadpoloviční části jádra (test č. 10), mělo podobu naříznutí lana horkým nožem do poloviny průměru lana, takže jejich rozsah byl velmi podobný. Lze předpokládat, že horký nůž tepelně působil i na bezprostřední okolí poškození nezasaženého ostřím, což běžné ostří či hrana nezpůsobí. Nebyly zkoumány různé další způsoby ať už mechanického např. způsobené padajícími předměty, poškozením lana o hranu, prodření části lana jiným OOP proti pádu či jinou nešetrnou manipulací) anebo chemického nebo tepelného poškození.

I tak zajištění se do poškozeného oka horolezeckého motýlku nesmí ohrozit bezpečnost uživatele. Nejen pro lepší pocit, ale hlavně za účelem dosažení maximální bezpečnosti je žádoucí použít dvojitého horolezeckého motýlka a jistit se do obou jeho ok. Takovéto zajištění rozhodně lezce ohrozit nemůže a hlavně mu urychlí překonání uzlu.

V žádném případě ale nelze ignorovat návod výrobce [20, s. 9], který určuje, jak nakládat s poškozeným lanem.

5 Shrnutí a závěr

Byly provedeny testy 30 horolezeckých motýlcích s různým poškozením oka. Záměrem testů bylo zjistit, zda poškození lana v oku sníží jeho pevnost natolik, aby znemožnilo použití oka k zajištění lezce při překonávání uzlu. Testy ukázaly, že ne. V drtivé většině případů totiž samotné uvázání uzlu snížilo pevnost více, než poškození lana.

K přetržení (ok, zkoumaných uzlů, lana v upínacím ústrojí trhačky) sice došlo v rozmezí sil 9,22–22,18 kN (průměrně při 18,64 ± 0,89 kN, medián 19,85 kN), ale pouze ve 4 případech síla potřebná k přetržení byla nižší než 17 kN. Pouze v 6 případech došlo k přetržení v místě poškození, kdy ve všech těchto případech bylo poškození umístěno ve vrcholu oka (ve třech z těchto případů byl vrchol oka tvořen pouze dvěma prameny jádra a identifikační páskou). V ostatních případech došlo k přetržení lana v uvázaném uzlu nebo v upínacím ústrojí trhačky (poškození lana v oku nemělo na přetržení lana vliv).

Ze získaných poznatků je patrné, že i poškozené oko horolezeckého motýlka poskytuje dostatečnou pevnost pro zajištění lezce (při dodržení zásady, že kromě zajištění se do uzlu je na laně nasazen další OOP proti pádu), je však nutné, aby se poškození lana nenacházelo ve vrcholu oka.

I tak je potřeba připomenout, že naměřené hodnoty byly naměřeny v laboratorních podmínkách na nových vzorcích lana jednoho výrobce, konkrétního typu a stejného průměru. Rovněž, že tři zkoušky pro každý z testů jsou pouze orientační a nemusí být chápany jako dostatečně průkazné. Přesto svou informační hodnotu testy mají a přinejmenším mohou být použity jako odrazový můstek pro provedení dalších zkoušek již konkrétního testu, během něhož budou zkoušeny desítky různých lan v různém stavu, různých výrobců a různým způsobem poškození.

Použitá literatura

[1] Society of Professional Rope Access Technicians (SPRAT). Rope Access Evaluation Guidelines. Wayne (PA): SPRAT, 2025. Dostupné z: https://sprat-external.cloud.alphasoftware.com/download.a5w?id=64.
[2] BELICA, Ondřej a Jan SMOLEK. Influence of damage of the loop on the strength of an alpine butterfly. Czech Rope Access Association [online], 11. 8. 2021. Dostupné https://craa.cz/wp-content/uploads/2021/08/strength-of-damaged-butterfly.pdf.
[3] ČSN EN 364 Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky. Zkušební metody. Praha: Český normalizační institut, 1996. Třídicí znak: 832660.
[4] ČSN EN 1891 Osobní ochranné prostředky pro prevenci pádů z výšky – Nízko průtažná lana s opláštěným jádrem. Praha: Český normalizační institut, 2000. Třídicí znak: 832641.
[5] ČSN 83 2610 Uzlování – Terminologie. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2021. Třídicí znak: 832610.
[6] SMOLEK, Jan. Metrologie – Hodnocení přesnosti měřené veličiny, Nejistoty měření. Brno: SPŠS Brno, 2015.
[7] ČSN EN 363 Prostředky ochrany osob proti pádu – Systémy ochrany osob proti pádu. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2019. Třídicí znak: 832650.
[8] ČSN EN 355 Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky – Tlumiče pádu. Praha: Český normalizační institut, 2003. Třídicí znak: 832622.
[9] ČSN EN 360 Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky – Zatahovací zachycovače pádu. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2019. Třídicí znak: 832624.
[10] ČSN EN 12841 Prostředky ochrany osob proti pádu – Systémy lanového přístupu – Nastavovací zařízení lana. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2024. Třídicí znak: 832635.
[11] ČSN EN 795 Prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvicí zařízení. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2013. Třídicí znak: 832628.
[12] ČSN EN 12841 Prostředky ochrany osob proti pádu – Systémy lanového přístupu – Nastavovací zařízení lana. Praha: Český normalizační institut, 2007. Třídicí znak: 832635.
[13] ČSN EN 567 Horolezecká výzbroj – Lanové svěry – Bezpečnostní požadavky a zkušební metody. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2013. Třídicí znak: 942004.
[14] BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-5055-2.
[15] ČSN EN 795 Ochrana proti pádům z výšky – Kotvicí zařízení – Požadavky a zkoušení. Praha: Český normalizační institut, 1998. Třídicí znak: 832628.
[16] ČSN EN 17235 Trvalá kotevní zařízení a bezpečnostní háky. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2025. Třídicí znak: 747726.
[17] ČSN EN 280-1 Pojízdné zdvihací pracovní plošiny – Část 1: Konstrukční výpočty – Kritéria stability – Konstrukce – Bezpečnost – Přezkoušení a zkoušky. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2023. Třídicí znak: 275004.
[18] ČSN EN 280+A1 Pojízdné zdvihací pracovní plošiny – Konstrukční výpočty – Kritéria stability – Konstrukce – Bezpečnost – Přezkoušení a zkoušky. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2016. Třídicí znak: 275004.
[19] ČSN EN 564 Horolezecká výzbroj – Pomocné šňůry – Bezpečnostní požadavky a zkušební metody. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2023. Třídicí znak: 942001.
[20] WAGNER, Josef, BELICA, Ondřej. Právní důsledky nehody na sportovním lanovém traverzu. Safety, Work And Rescue Magazine. 2024. roč. 1, č. 1, s. 4-12. ISSN 3029-7508. Dostupné z: https://doi.org/10.71319/swarm2401.04-12.