Právní důsledky nehody na sportovním lanovém traverzu

Úvod

„Předpisy vztahující se k BOZP, se na provozování adrenalinových aktivit výslovně nevztahují, to však neznamená, že by bylo možno rezignovat na pravidla bezpečnosti.“

Usnesení Nejvyššího soudu [1, s. 7]

V červnu roku 2007 došlo k nehodě – pádu účastníka z lanového traverzu. Příčina pádu nebyla zcela objasněna. V následném hlavním líčení¹, při němž soud vycházel z pracovněprávních předpisů, byl za způsobení těžké újmy na zdraví z nedbalosti odsouzen I.B., který jako jeden z pořadatelů měl v době nehody na starost nástup na lanový traverz.

Záměrem článku je znovu připomenout fakt, že nehoda vzniklá při volnočasové zájmové aktivitě může být posuzována podle pracovněprávních norem a důsledky pro zúčastněné bývají podle těchto norem řešeny v trestněprávní rovině. Zejména, pokud použité prostředky jsou kromě sportovní výstroje a výzbroje zároveň i osobním ochranným prostředkem.

1       Okolnosti nehody na traverzu

Lanový traverz přes vodní nádrž Gliňoč (Bohumín-Skřečon, okres Karviná) pořádala základní organizace České speleologické společnosti (dále jen ZO ČSS) 7-01 ORCUS Bohumín pro širokou veřejnost u příležitosti dětského dne. Traverz byl v souladu se speleoalpinistickými zvyklostmi² tvořen jedním nízko průtažným lanem o průměru 12 mm, na obou stranách kotveným pomocí bezuzlového (beznapěťového) kotvení na vzrostlých stromech.

Začátek traverzu byl na jižní straně nádrže ve výšce kolem tří metrů. Nástup do lana probíhal z žebříku opřeného a lanem ukotveného o strom, za který bylo sjezdové lano kotvené. Dojezd traverzu byl na severní straně nádrže a končil přibližně dva metry nad zemí. Celková délka traverzu byla necelých 80 metrů.

Při sjezdu byla použita tandemová kladka Trac, tovární značky Petzl (nasazena do sjezdového lana) s integrovanou karabinou Vertigo TL (Petzl) s automatickou pojistkou zámku, ve které byla zavěšena spojovací smyčka Rocca (Petzl) délky 20 cm [3, s. 6]. Na spodním konci smyčky byla připnuta duralová oválná karabina Oval 730 (Kong) se šroubovací pojistkou zámku. Tato karabina sloužila k připínání smyčky do horolezeckého sedacího úvazku Top (Singing Rock) [3, s. 6].

1.1    Popis nehody

Poškozený, bez předchozích zkušeností s lanovými aktivitami [3, s. 3] se účastnil dětského dne se svým synem, který nejprve více než čtyřikrát sjel po traverzu [4, s. 10]. Poté se pro jízdu po traverzu rozhodl i poškozený. Pořadatelé mu v prostoru dojezdu traverzu nasadili výstroj [3, s. 3; 4, s. 9] a on pak pěšky dorazil k nástupu do traverzu. Tam byl I.B. vyzván, aby sledoval poučení, jak postupovat při nástupu do traverzu (a aby postupoval stejně), zatímco I.B. instruoval chlapce, který se chystal jet po traverzu před poškozeným. Poté, co chlapec odjel, vyzval I.B. poškozeného k výstupu po žebříku a připnutí se do lana, kde jej pak ještě poučil, jakým způsobem má jet. Následně se pověsil do traverzu a rozjel se dolů.

Podle výpovědi I.B. se poškozený rozjel bez pokynu k jízdě [3, s. 2; 4, s. 7], podle vlastní výpovědi poškozeného mu I.B. pokyn k jízdě vydal [3, s. 3; 4, s. 8]. Nikdo ze svědků vydání/nevydání pokynu k jízdě nepotvrdil, ani nevyvrátil.

K nehodě došlo krátce po startu (po ujetí vzdálenosti kolem dvou metrů), kdy poškozený spadl z výšky asi 1,5 m na zem [3, s. 3], kde utrpěl poranění v oblasti bederní páteře, vč. zlomeniny prvního bederního obratle, které si vyžádalo pětidenní hospitalizaci a osmiměsíční pracovní neschopnost [3, s. 1]. Poškozený po pádu nabízenou pomoc odmítl, zvedl se sám [4, s. 9], byl schopen se plně hýbat, domů dojel sám a teprve z domova odjel do nemocnice, kde byl následně hospitalizován [3, s. 3].

Po samotné nehodě zůstala kladka se dvěma karabinami a spojovací smyčkou viset na sjezdovém laně, zatímco poškozený dopadl na zem pouze se sedacím úvazkem a karabinou se šroubovací pojistkou zámku (a přilbou).

Výstroj použitou poškozeným (přilbu, sedací úvazek, spojovací smyčku, kladku a dvě karabiny) pak po zbytek dne používalo po prohlídce odborně způsobilou osobou v řadách provozovatele několik desítek dalších návštěvníků. Nevykazovala žádné závady a při jejím dalším použití (téhož dne a ani jindy v budoucnu) k žádné mimořádné události nedošlo.

1.2    Závěry znalce B.K.

Ke zpracování posudku a výpovědi před soudem byl přibrán znalec z oboru bezpečnost práce, odvětví bezpečnost práce, se specializací práce ve výškách pomocí speleologické techniky a z oboru sport, odvětví sport-provozování se specializací speleologie, Ing. B.K. Tomu nebyla ke zkoumání předložena použitá výstroj³, proto mohl pouze vyslovit domněnku, že „jelikož poškozený upadl krátce poté, co se rozjel po laně, mohlo být nejpravděpodobnější příčinou pádu uvolnění šroubové pojistky a následně vypnutí kladky ze sedačky“ [3, s. 5]. Následně, mimo jiné, uvedl, že „v daném případě chyběla zraková kontrola, ovšem poškozený nebyl lezec, takže to neudělal. Na místě měl být instruktor, který měl poškozeného instruovat“ [3, s. 5]. V neposlední řadě uvedl, že „také u sportovních dobrovolných aktivit v podobě sjíždění po laně, zařízení, které se používá k tomuto účelu, musí být použito způsobem, který výrobce uvedl v návodu na použití“ [3, s. 5].

1.3    Závěry znalce E.R.

Jelikož znalci B.K. nebyla v době zpracování posudku poskytnuta ke zkoumání výstroj, s níž prokazatelné došlo k nehodě, a zároveň v době řešení nehody dlouhodobě pobýval v zahraničí, byl přibrán Ing. E.R., znalec z oboru bezpečnost práce, odvětví bezpečnost práce se specializací práce ve výškách a nad volnými hloubkami. Ten shledal předloženou výstroj ve „vyhovujícím technickém a bezpečnostním stavu, odpovídající bezpečnostním normám“ [3, s. 6].

Ve svém posudku a výpovědi při hlavním líčení pak uvedl, že „vycházel z toho, že se jedná o činnost nebezpečnou, jak je definována v nařízení vlády č. 21/2003 Sb., o technických nárocích na osobní ochranné pomůcky“ [3, s. 6]. Dále pokračoval, že předmětné nařízení hovoří o tom, „že osobní ochranné prostředky určené pro eliminaci rizika pádu z výšky nebo do volné hloubky jsou určeny k eliminaci smrtelného rizika, popř. rizika, které může trvale a nezvratně poškodit zdraví poškozeného. Tyto prostředky smí používat výhradně osoba odborně způsobilá, vyškolená výrobcem nebo osoba, která je pod trvalým dohledem takovéto osoby“ [3, s. 6].

V případě použité karabiny uvedl, že „karabina se šroubovou manuálně ovládanou pojistkou je nebezpečná a nevhodná jako karabina určená pro uchycení navazovacího úvazku ke spojovacímu popruhu kladky“ [3, s. 6] a že „norma doporučuje, aby tyto karabiny byly použity pouze tam, kde uživatel velmi často nepřipojuje a neodpojuje karabinu, například několikrát během pracovního dne“ [3, s. 6]. Pokračoval, že „nebyly dodrženy předpisy o používání karabin s ručně blokovaným zámkem, které dle ČSN EN 362 mohou být použity pouze tam, kde uživatel velmi často nepřipojuje a neodpojuje karabinu“[3, s. 7]. Podle jeho názoru, „pokud byla použita karabina se šroubovou pojistkou, měly být použity karabiny dvě, druhá jako náhradní opatření“ [3, s. 7]

Znalec E.R. uvedl, že „provozovaný systém byl z technicko-bezpečnostního hlediska neúplný, jelikož nebylo použito druhého nezávislého zajišťování pomocí tlumiče pádu, který by v daném případě zamezil pádu poškozeného na zem“ [3, s. 7]. Požadavek na použití tlumiče pádu či paralelní použití druhé karabiny se šroubovací pojistkou uvedl opakovaně. Dokonce se odvolával i na návod k použití kladky, který dle jeho slov „obsahuje obrazovou instrukci o druhém zajišťování uživatele pomocí tlumiče pádu“ [3, s. 6].

E.R. dospěl k závěru, že „příčinou pádu byla neodborná manipulace se šroubovou pojistkou karabiny a její nasazení do zavěšovacího oka úvazku“ [3, s. 6] a že „příčiny pádu poškozeného je nutno spatřovat v nedodržení ustanovení legislativy a předpisů souvisejících s činnostmi organizátorů při přípravě a provozování traverzu, zejména nařízení vlády č. 21/2003 Sb., z něho vyplývá, že osobní ochranné prostředky pro používání ve velmi nebezpečných situacích smí být výlučně vyškolenými osobami; dále nedodržení návodů k používání osobních ochranných prostředků, z nichž vyplývá, že výrobek může používat pouze vycvičená kompetentní osoba, nebo osoba pod dohledem takového osoby“ [3, s. 6-7].

2       Soudní dohra nehody

Záměrem tohoto článku není obhajoba či zpochybňování míry odpovědnosti nebo pochybení I.B.. Nezabývá se ani vadami výroků znalce E.R.⁴ (tedy výroků, které však soudy přijaly za své), zejména pak:

• řešení právních otázek, což znalci nepřísluší;
• posuzování míry zavinění (což mu rovněž nepřísluší);
• posuzování sportovní horolezecké (speleoalpinistické) výstroje jako osobních ochranných prostředků ve smyslu nařízení vlády č. 21/2003 Sb., bez zohlednění tehdy platného nařízení vlády č. 495/2001 Sb., podle něhož osobními ochrannými prostředky není sportovní výstroj a vybavení [5, § 2 písm. e)], na které se požadavky znalcem odkazované ČSN EN 365 nevztahují;
• nesprávně uvedl, že prostředky (osobní ochranné) smí používat výhradně osoba (odborně způsobilá) vyškolená výrobcem, když žádný právní předpis ani technická norma odbornou způsobilost výrobcem nepodmiňují;
• nesprávně pochopil špatný překlad normy ČSN EN 362, která o maticové karabině třídy Q (tzv. maillon) hovoří jako o „karabině (spojce) se šroubovacím zámkem (třída Q)“, která je opravdu určena výhradně k použití pro trvalé nebo dlouhodobé připojení [6, čl. 7], ale na předmětném traverzu použita nebyla (používala se tam klasická karabina se šroubovací pojistkou zámku, pravděpodobně třídy B nebo typu X),
• vyžadoval paralelní použití dvou karabin se šroubovací pojistkou zámku, když paralelní použití dvou karabin se provádí spíše při použití dvou karabin bez pojistky zámku (v případě karabin se šroubovací ani jinou pojistkou zámku tato povinnost nikde není stanovena),
• považoval použitý systém za neúplný, neboť nebyl použit tlumič pádu, který se však v takovýchto případech nepoužívá, navíc je určen k připnutí do připojovacího bodu zachycovacího postroje (což sedací úvazek Top nemá) a této konkrétní nehodě by předejít nepomohl, neboť by byl (podle myšlenky znalce E.R.) připnut do stejné karabiny, jež nebyla řádně připojena,
• obrazovou instrukci v návodu ke kladce, znázorňující možnost uložení karabiny (viz obr. 2) v případě použití dvojramenné spojovací smyčky (volná ramena dvojramenných smyček, zejména těch s tlumičem pádové energie; normy od roku 2010 nedoporučují, aby byly zavěšeny na postroj či použity paralelně [7, čl. 7 písm. k) body 1 a 2].

Smyslem tohoto článku je připomenout, jak mohou být právní předpisy upravující pracovněprávní vztahy v trestněprávní rovině aplikovány na volnočasové zájmové aktivity. Což si tehdy uvědomili i nehodou dotčení jeskyňáři [8, s. 46-47]. Je však otázkou času, kdy obdobnou zkušenost získají tzv. „hobíci“ i v jiných odvětvích.

2.1    Názor soudů na předpisy

Obžalovaný I.B., další pořadatelé v roli svědků a v podstatě i oba znalci u soudu vypověděli, že žádný právní předpis neupravuje lanové traverzy, a že pravidla pro speleologické (speleoalpinistické) akce, jimiž se členové České speleologické společnosti řídí, jsou uvedeny v Bezpečnostní směrnici ČSS. Ustanovení nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky a dalších souvisejících předpisů se na lanové traverzy nevztahuje.

V odůvodnění Nejvyšší soud jasně uvedl, že i když neexistují explicitně stanovené povinnosti, jejichž porušení vede ke vzniku nehody, postačuje porušení obecné povinnosti předcházet škodám tak, jak v té době vyžadoval § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník [1, s. 4]. Ten je sice již nahrazen „novým“ občanským zákoníkem, ale povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na zdraví a životě jiného, v něm zůstala [10, § 2900]. Dále konstatoval, že „pokud jde o předpisy vztahující se k BOZP resp. činnosti ve výškách⁵, ty se na právní vztahy vznikající v souvislosti s provozováním adrenalinových aktivit výslovně nevztahují, neboť směřují k úpravě práv a povinností v souvislosti s výkonem závislé práce, to však v žádném případě neznamená, že by bylo možno bez právních důsledků rezignovat na bazální pravidla bezpečnosti⁶, která nejsou tak pregnantně specifikována, jako v pracovně právní oblasti, nicméně jsou pro rozumně uvažujícího jedince dbalého právního principu „neminem ledere⁷“ zjevně odvoditelná.“ [1; s. 7 odst. 10 a 11].

Podle Nejvyššího soudu sice existují zvláštní právní či technické normy pro různé nebezpečné a riskantní činnosti, ale zdaleka ne pro všechny, a že „z pouhé absence speciální právní (nebo podobné) úpravy nelze dovozovat, že ten, kdo takovou nebezpečnou a riskantní činnost podniká, nenese za ni žádnou odpovědnost“ [1, s. 8], tedy že odpovědnost, vč. trestněprávní, nese. Doporučuje zdržet se činností, „u nichž nelze vyloučit navození nebezpečných situací a vznik škodlivých následků (povinnost zdržet se nebezpečných jednání)“ [1, s. 8], a pokud je z důvodu všeobecně akceptovatelného přínosu je nezbytné je vykonávat, musí být „dodržována potřebná obezřelost a přijata kontrolní opatření, umožňující vyhnout se nebezpečí nebo ho udržet v rozumných hranicích“ [1, s. 8].

2.2    Názor soudů na povinnosti a roli instruktora

V návaznosti na předchozí odstavec Nejvyšší soud v odůvodnění uvedl, že ani pro „obsluhu“ (instruktora) nebezpečných činností nemusí být stanoveny povinnosti, ale i tak musí k prevenci nehody „vykonat vše, co lze od rozumně uvažujícího člověka vzhledem k jeho zkušenostem očekávat“ [1, s. 8], s tím, že v případě odborně způsobilé osoby (tedy absolventa školení a přezkoušení) je „míra těchto požadavků samozřejmě vyšší“ [1, s. 8]. Zásadní je i konstatování, že „nemá-li někdo potřebné informace, schopnosti nebo dovednosti k výkonu nebezpečných činností, je povinen si takové informace, schopnosti nebo dovednosti předem obstarat (povinnost nechat se poučit); neučiní-li tak, musí se výkonu nebezpečných činností zdržet“ [1, s. 8]. To na jednu stranu přenáší část odpovědnosti na laické účastníky aktivit jako je lanový traverz, na druhou stranu to „obsluze“ (instruktorům) na takovýchto „atrakcích“ ukládá povinnost vzdělávat se vysoko nad rámec běžného provozu těchto aktivit.

Nejvyšší soud dále sice uznal, že nejsou stanoveny konkrétní požadavky na „obsluhu“ (instruktora), ale v rámci prevenční povinnosti (předcházení škodám) musí odborně způsobilá osoba ve vztahu k návštěvníkovi „učinit vše co může, aby bylo minimalizováno hrozící nebezpečí, popř. alespoň udrženo v rozumných hranicích“ [1, s. 9].

Nejvyšší soud se rovněž zabýval i příčinami, coby jednáním, bez kterého by nenastal následek – nehoda. Uznal, že ne každé jednání s potenciálem způsobit nehodu, je dostatečně významné na to, aby nehodu způsobilo (zásada gradace příčinné souvislosti), avšak konstatoval, že pro stanovení trestní odpovědnosti nemá význam, zda se jedná o následky jasně dané, anebo pouze nahodilé a to bez ohledu na to, zda k následku došlo v důsledku působení víc okolností, anebo pouze jednání pachatele (tedy zda příčina mohla způsobit následek sama anebo pouze synergicky společně s dalšími). Uznal však, že míra způsobení následku je stupněm nebezpečnosti daného jednání pro společnost. A proto v případě, že následek (nehodu) způsobilo více příčin, je třeba posoudit každou z nich zvlášť a identifikovat tu prvotní, spouštěcí příčinu. [1, s. 10]

2.3    Stanovisko soudů ke vztahu sportovní výstroje a OOP proti pádu

Ve svém usnesení Nejvyšší soud poukázal na to, že při provozování mnohých atrakcí pro veřejnost se používají technické prostředky používané i při jiných nebezpečných aktivitách lidské činnosti [1, s. 7], tedy že i při volnočasovém zájmovém lanovém traverzu se kromě sportovní (horolezecké/speleoalpinistické) výstroje používají i osobní ochranné prostředky (OOP). Proto Nejvyšší soud konstatoval, že I.B., coby „osoba odborně znalá“ musí znát bezpečnostní doporučení uvedená v návodech k OOP proti pádu, tedy, že je mohou používat výhradně odborně vyškolené osoby. [1, s. 9]

V těsné návaznosti na to Nejvyšší soud připustil, že „je pravdou, že takové návody nejsou obecně závazným právním předpisem, nicméně jejich obsah a doporučení v nich obsažená mají význam z hlediska posouzení dodržení právní povinnosti potřebné obezřetnosti při předcházení škodám, jak o ní hovoří občanský zákoník, pokud ke škodě dojde v souvislosti s použitím těchto pomůcek“ [1, s. 9].

2.4    Názory soudů ve věci použití jisticího lana

Pozornost si zaslouží i to, jak soud přijal za svou myšlenku použití jisticího lana. Podle něj totiž jištění nezávislým lanem je obecný bezpečnostní princip a proto jej znají i předpisy k zajištění BOZP (přímo odkázal na NV č. 362/2005 Sb.) [1, s. 8], avšak už nezohlednil, že předmětné nařízení vlády to vyžaduje s použitím zachycovacího postroje a pohyblivého zachycovače pádu [11, Příloha část II bod 2 písm. b)]. Rovněž uvedl, že instalace jisticího lana (a použití „vhodné“ karabiny) bylo povinností pořadatele akce, nikoliv I.B.

3       Diskuse

Došlo k nehodě. Co přesně a jak se to stalo, se nikdy nepodařilo (ani nepodaří) zjistit. Pravděpodobně došlo k nesprávnému připnutí karabiny k úvazku. A to buď k nesprávnému (např. neúplnému) nasazení do připojovacího oka úvazku anebo k připnutí materiálového poutka úvazku. Neví se ani, kdo karabinu poškozenému k postroji připnul. Mohl mu ji na dolním stanovišti připnout ten, kdo jej do úvazku oblékal v domnění, že mu karabinu řádně připne někdo na začátku lanového sjezdu, stejně tak je možné, že si ji poškozený připnul sám, k čemuž však nebyl odborně způsobilý. V případě, že by jej I.B. osobně připnul do lana anebo jej před rozjetím řádně zkontroloval, jak se od něj očekávalo⁸, s největší pravděpodobností by k pádu nedošlo. Jisté je pouze to, že došlo k pádu a zranění poškozeného a že byl I.B. po soudním líčení potrestán.

Soudy při řešení nehody spojené s pádem z výšky při sportovní zájmové aktivitě, která nebyla právem upravena, aplikoval ustanovení jiné, skutkově podobné právní normy. S použitím takovéto analogie práva se v trestním řízení prakticky nelze setkat, neboť pouze zákon může stanovit, co je trestným činem [14, Čl. 39]. V tomto případě tak soudy učinily v návaznosti na prevenční povinnost vycházející jak z výkonu nějaké funkce, tak z občanského zákona.

V případě nehody na traverzu soudy rozhodly, že „osoba odborně znalá“ musí vědět/znát/ovládat a pokud neví, nezná, neovládá, musí si potřebné znalosti obstarat/nechat se poučit [1, s. 8]. Podle současné právní úpravy jde k tíži nejen to, že neví, ale už jen to, že ve styku s jinou osobou přizná, že danou činnost dělá [10, § 5]. Kromě povinnosti počínat si tak aby nedošlo ke škodám na zdraví či životě jiného [10, § 2900], existuje i povinnost zakročit na ochranu každého toho, kdo nebezpečnou situaci vytvořil [10, § 2901].

Tím, že podobné aktivity s využitím lanových technik (nejen lanové traverzy) budou i nadále provozovány, je nezbytné nezapomínat na větší odpovědnost těch zkušenějších a jejich prostřednictvím na soustavnou kontrolu těch méně zkušených. V případě osob, které dosud neprošly žádným výcvikem a neabsolvovaly žádné školení a/nebo nemají žádnou zkušenost, by bylo řešením provést jejich proškolení a zacvičení. V ideálním případě by k tomu měla sloužit cvičná/zkušební trasa, na níž by si v chráněných podmínkách a pod dozorem nacvičily všechny nezbytné úkony. Ten, kdo by tyto osoby zaškolil, by na ně dohlížel v průběhu pohybu po cvičné trase a po jejím překonání by posoudil, zda jsou tyto osoby způsobilé k návštěvě hlavní atrakce.

S preventivním požadavkem dodržovat to, co uvádí návody k použití, se pojí, přinejmenším u OOP proti pádu i požadavek na provádění odborných periodických prohlídek, tzv. revizí. Kromě toho, že jejich provádění vyžaduje ustanovení právních předpisů [11, Příloha část II bod 1], stanovují tuto povinnost v nejzazším intervalu 12 měsíců i technické normy [12, čl. 4.4 písm. a) a b)].

Způsob použití některé sportovní horolezecké (speleoalpinistické) výstroje je velmi podobný použití OOP proti pádu. Proto i technické normy upravující sportovní lezeckou výstroj a OOP proti pádu mají mnohé požadavky podobné. Výrobcům takovýchto OOP se tak vyplatí takovéto prostředky nechat certifikovat jak podle požadavků norem na horolezeckou výstroj tak podle požadavků na OOP. Výrobek certifikovaný podle obou norem totiž mohou nabízet oběma profesním skupinám – sportovcům i pracovníkům. Proto nejeden prostředek může být jak sportovním prostředkem, tak osobním ochranným prostředkem. Přehled těch nejčastějších přináší tabulku 1.

Tabulka 1: Prostředky, které jsou zároveň sportovní výstrojí i OOP proti pádu

Druh prostředku	Sportovní výstroj	OOP
Blokant	EN 567	EN 12841 B
Slaňovací brzda	EN 15151	EN 12841 C, EN 341
Textilní smyčka	EN 566	EN 354, EN 795 B
Přilba	EN 12492	EN 397
Karabina	EN 12275	EN 362
Kotvicí plaketa	EN 959	EN 795 A9

Přehled případného souběhu sportovních a pracovních norem uvedený v tabulce výše nelze s ohledem na neustálý vývoj technických prostředků považovat za vyčerpávající. Je reálné, že se obě kategorie norem vztahují i na další prostředky. Proto je nutné vždy vycházet z návodu konkrétního prostředku.

4       Závěr

Činnosti ve výškách a nad volnou hloubkou jsou spojeny se zvýšeným rizikem ohrožení života nebo zdraví, a to i při použití stanovených věcných prostředků a bez ohledu na to, zda se praktikují jako volnočasová sportovní aktivita nebo v rámci pracovně právních vztahů. V případě, že dojde k nehodě, je málo pravděpodobné, že by se některá ze zúčastněných stran (přinejmenším zraněný či zdravotní nebo jiná pojišťovna) spokojili s tím, že se jednalo o zásah vyšší moci. Lze tak očekávat, že si budou nárokovat náhradu nemajetkové či majetkové újmy. V takovém případě je více než pravděpodobné, že se bude postupovat podle jediných nejbližších podobných předpisů, což jsou ty pracovněprávní a podle technických norem. Což ostatně dokazují postupy soudů nejen v případě této nehody, ale i několika dalších.

Proto je nezbytné přestat žít v iluzi, že na sportovní a zájmové aktivity se žádné právní ani technické normy nevztahují a preventivně se řídit i zdánlivě nesouvisejícími zásadami BOZP. To pomůže snížit riziko, že dojde k nehodě a pokud k ní dojde, sníží se riziko, že někdo z organizátorů či účastníků akce bude navíc potrestán a odsouzen k náhradě s tím souvisejících nákladů a újmy.

Použitá literatura

[1] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 16. února 2011, sp. zn. 4 Tdo 1523/2010-I-37. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2024 [cit. 26. 11. 2024]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/print/judikat/nscr/4-tdo-1523-2010.2.htm
[2] Bezpečnostní směrnice České speleologické společnosti pro speleologickou činnost z 30. září 2022, č. j.: 47/02. Dostupné také z: https://www.stranypotapecske.cz/dokument/css-bs.pdf
[3] Rozsudek Okresního soudu v Karviné z 11. března 2010, č. j.: 1 T 191/2008-236
[4] Rozsudek Okresního soudu v Karviné z 13. září 2011, č. j.: 1 T 191/2008-336
[5] ČESKO. Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., nařízení vlády, kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2024. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-495
[6] ČSN EN 362 Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky – Spojky. Praha: Český normalizační institut, 2005. Třídicí znak: 832623.
[7] ČSN EN 354 Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky – Spojovací prostředky. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídicí znak: 832621.
[8] ŠEBELA, Roman. Oběžník Komise pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou ČSS, 22. 4. 2012. Speleo. Praha: Česká speleologická společnost, 2012. roč. 23, č. 59, s. 46-47. ISSN 1213-4724.
[9] Návod použití kladky Petzl Trac. Dostupné z: https://www.petzl.com/INT/en/Operators/Pulleys/TRAC-GUIDE
[10] ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2024. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89
[11] ČESKO. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2024. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-362
[12] ČSN EN 365 Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky – Všeobecné požadavky na návody k používání, údržbě, periodické prohlídce, opravě, značení a balení. Praha: Český normalizační institut, 2005. Třídicí znak: 832601.
[13] Prováděcí Rozhodnutí Komise (EU) 2015/2181 ze dne 24. listopadu 2015 o zveřejnění odkazu s omezením na normu EN 795:2012 „Prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvicí zařízení“ v Úředním věstníku Evropské unie podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012. Dostupné z: https://www.craa.cz/wp-content/uploads/2016/02/Rozhodnuti_EK_k_EN_795.pdf
[14] ČESKO. Usnesení č. 2/1993 Sb., předsednictva České národní rady o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2024. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-2