Smrtelné nehody českých a slovenských potápěčů (1965-2025)

Úvod

Ačkoliv jsou Česká republika i Slovensko vnitrozemské státy bez přímého přístupu k moři, pro mnoho jejich obyvatel, napříč generacemi, je potápění oblíbenou sportovní či zájmovou aktivitou. Mnozí z nich se aktivně potápějí celoročně, jiní pouze občas rekreačně v průběhu letní dovolené. Věnují se jak nádechovému potápění (freediving), šnorchlování, tak v neposlední řadě i přístrojovému potápění. Navíc v souvislosti s vodními díly a jejich údržbou vykonávají desítky potápěčů pracovní potápění jako svou profesi (s přívodem dýchacího média z hladiny). Potápěním se v souvislosti s plněním služebních úkolů zabývají i příslušníci policie, hasičského záchranného sboru a ozbrojených sil.

Do roku 1989 se českoslovenští potápěči potápěli (až na výjimky) převážně v bývalém Československu, zejména v jezerech, zatopených lomech, přehradách, řekách či jeskyních. Teprve až po revoluci mohli začít za potápěním cestovat, a to nejen na Balt či Jadran, ale i do (sub)tropů či za polární kruh. Přesto se české a slovenské potápěčské lokality stále těší značné oblibě u mnohých potápěčů a dokonce je navštěvují i potápěči ze sousedních států. Pohyb člověka pod vodní hladinou je však pobytem v nedýchatelném prostředí a veškeré dýchací médium nezbytné k přežití musí nést s sebou, případně mu musí být dodáváno z hladiny. Odvod tělesného tepla prouděním a vyšší okolní tlak kladou značné požadavky na lidský organismus. Potápěč je tak vystaven zvýšenému riziku ohrožení života nebo zdraví. Nedostatečný výcvik, špatný zdravotní stav (příp. momentální zdravotní indispozice), lidská chyba, ztráta dýchacího média, selhání výstroje, zamotání se do překážek a mnoho dalších faktorů se mohou snadno stát příčinou nehody. Ta nezřídka končí úmrtím potápěče.

1 Materiály a metody

Článek se zabývá výhradně smrtelnými nehodami českých a slovenských potápěčů (včetně šnorchlařů a freediverů), k nimž došlo jak na území České republiky a Slovenska (příp. Československa), tak i v zahraničí. Nezahrnuje nehody zahraničních potápěčů, k nimž došlo na území České republiky, Slovenska, příp. Československa, přestože k takovýmto smrtelným nehodám také dochází [1]. Nejsou v něm uvedeny ani úmrtí při zoufalých pokusech o útěk za železnou oponu v období totality, o něž se pod vodou pokusili například J. Škop či B. Bartoněk [2, s. 100] a další nešťastníci, o nichž na svých přednáškách hovořil PhDr. Ivo Pejčoch, Ph.D. z Vojenského historického ústavu. Nezabývá se potápěčskými nehodami, které jsou sice vážné, avšak naštěstí nekončí úmrtím potápěče [3].

Při hodnocení fatálních potápěčských nehod našich potápěčů vycházím z databáze, kterou vedu od roku 1965 dodnes. Záznam není jistě úplný, zvláště v posledních letech, nicméně ze 185 případů lze zjistit určité závislosti. Moji statistiku doplňují některé zahraniční práce.

Z dostupných informací v databázi byla extrahována veškerá relevantní data o demografických údajích, zdravotním stavu, zkušenostech a okolnostech ponoru (byť závěry mohou být pouze přibližné, neboť vstupní data nemusí být úplná a není jich mnoho). Dále byly analyzovány možné příčiny nehod, vnější faktory, limitující okolnosti a okamžik, kdy k nehodě došlo (zda v průběhu ponoru nebo až po jeho ukončení). Pozornost byla věnována i způsobu, jakým se poškozený potápěč dostal zpět na povrch.

Pro potřeby porovnání podle pohlaví, věku, příčin a okamžiků nehod byly nehody seskládány do skupin a z nich vypočteny průměry (vč. směrodatných odchylek) a mediány.

Limitujícími faktory byla vstupní data, neboť v ČR ani na Slovensku neexistuje dostupný centrální registr potápěčských nehod (ani jednotný způsob vedení záznamů či členění do kategorií¹, jak je tomu zvykem někde v zahraničí [4, s. 223]). Je tak možné, že některé potápěčské nehody v použité databázi vůbec nejsou, neboť zdrojem dat databáze jsou informace získané v rámci potápěčské komunity, či dostupné z médií. V některých případech chybí jakékoliv bližší informace o nehodě, o zúčastněných osobách (včetně zesnulého), o průběhu a bližších okolnostech nehody.

2 Výsledky

V letech 1965-2025 (do poloviny roku 2025) byly zaznamenáno 185 smrtelných potápěčských nehod českých a slovenských potápěčů. K 21 z těchto nehod došlo v Československu, k 55 nehodám došlo v České republice a ke 12 nehodám došlo na Slovensku. Zbývajících 97 nehod připadá na zahraničí (41 – HR; 12 – EG; 9 – AT; 6 – F; 5 – I;  3 – DDR – 3, GR, ID; 2 – MV, PH, USA; 1 – CO, CY, DE, JO, NO, PL, PT, TH a YU). U nás došlo k nejvíce nehodám ve Svobodných Heřmanicích (13), na Barboře (7), Orlíku (5), Dalešicích (3) a na Slapech a Miličíně (v obou případech po 2 nehodách). K 10 nehodám došlo v československých jeskyních (jeskyně 13C, Amatérská jeskyně, Hranická propast, Lopač, Teplica, jaskyňa Slobody, Morské oko – Tornala, Zlatá diera) a ke 3 v dolech (Čermná, Chrustenická štola). Ke dvěma úmrtím došlo v bazénech.

2.1 Složení poškozených

Ve 153 případech se jednalo o muže, ve 21 případě o ženu a v 11 případech se autorům nepodařilo zjistit pohlaví oběti.

U známých případů byl průměrný věk zesnulých potápěčů 38,87 let (medián 38 let). U mužů průměrný věk činil 37,97 let (medián 37 let), u žen 43,5 let (medián 42,5 let) a v osmi případech z jedenácti, u nichž není autorům známo pohlaví, pouze věk, byl věkový průměr 41,75 let (medián 47 let). Věkové složení zobrazuje tabulka 1.

Tab. 1: Nehodovost v závislosti na věku

Věkové rozmezí	Počet nehod	Podíl
15-19	7	3,8 %
20-29	28	15,1 %
30-39	31	16,8 %
40-49	27	14,7 %
50-59	15	8,1 %
60-69	10	5,4 %
>69	1	0,5 %
neznámý věk	66	35,7 %

Ve dvou případech byla doložena nadměrná konzumace alkoholu večer a krátce před ponorem, v jednom případě požití silných sedativ (v dalším analgetik/barbiturátů), v jednom z případů špatná kondice potápěče, v dalším značně vysoký cholesterol a v jednom z případů i astma. Jelikož ale nejsou k dispozici data u všech případů, nelze vliv alkoholu, sedativ, fyzické kondice, cholesterolu či astmatu statisticky zohlednit na všechny české a slovenské potápěčské nehody.

2.2 Predispozice

K naprosté většině nehod došlo při přístrojovém potápění. Konkrétně k 154, z toho 5 při použití směsí a 10 při ponoru s rebreatherem. Ke 3 nehodám došlo při provádění potápěčských prací (z toho 1 při ponoru na nádech). Dále 14 nehod bylo při nádechovém potápění² (z nichž jedna při pracovním potápění, viz předchozí věta) a 6 nehod při šnorchlování. V případě 7 nehod nejsou bližší okolnosti známy a u 1 nehody zasáhla vyšší moc (převrácená loď před ponorem).

Nehody se nevyhnuly ani těm nejzkušenějším potápěčům. V 7 případech se jednalo o instruktory potápění (z nichž u 2, shodou okolností instruktor trenérů, instruktorů jeskynního a technického potápění se problém projevil až po vynoření), o 6 potápěčů třetího kvalifikačního stupně (vedoucí potápěč), o 6 jeskynních potápěčů, 4 rebreatherové a/nebo trimixové potápěče a 5 potápěčů s hasičskou potápěčskou kvalifikací. Na druhou stranu (přinejmenším) v 8 případech potápěč žádnou kvalifikaci neměl, 31 z nich měl základní kvalifikační stupeň a v 8 případech se jednalo o potápěče ve výcviku. U 81 potápěče nejsou dostupné žádné informace o jejich kvalifikacích, byť přinejmenším v 7 případech se jednalo o dlouholeté, zkušené, příp. technické potápěče. Za úmrtí necertifikovaných potápěčů lze považovat i takové, kdy zemřeli při překračování limitů své stávající kvalifikace. Například při použití směsí, nebo potápění pod ledem či v jeskyni bez odpovídajícího výcviku. V jednom případě tělo potápěče bez jeskynní kvalifikace po nehodě kolegové solidárně přepravili do nedalekého vodního díla.

2.3 Průvodní jevy

Ne vždy k nehodě došlo pod vodou. Pod tou došlo ke 127 nehodám. U dalších 4 pod vodou nastala nějaká mimořádná událost, v jejímž důsledku se potápěč rychle vynořil na hladinu a následně se propadl pod vodu. Ve 3 případech se potápěč v pořádku vynořil a poté se propadl dolů. V 7 případech problém nastal po vynoření na hladinu, tedy až po ponoru. K 9 nehodám došlo na hladině. Ještě před ponorem došlo ke 2 nehodám, po nichž následoval pád do hloubky. V 1 případě nastala mimořádná událost ještě na hladině před ponorem, takže k ponoru ani nedošlo. U 32 událostí chybí bližší informace.

Úmrtí pod vodou nastalo s největší pravděpodobností v 88 případech (z toho v 71 případě tato pravděpodobnost téměř hraničí s jistotou). Ve 44 případech k úmrtí došlo pravděpodobně až na hladině. Dalších 13 úmrtí nastalo až v nemocnici. U 40 případů chybí informace.

V 1 z případů došlo k nehodě ještě před ponorem, takže potápěč se pod vodu ani nedostal. V 31 případě se potápěč na hladinu dostal sám. Ve 22 případech jej na hladinu dopravil buddy. Po 83 událostech bylo nezbytné tělo nejprve pod vodou vyhledat a na hladinu jej vynést až dodatečně. Ve 3 případech nebyl potápěč nikdy nalezen. U 45 případů chybí informace.

Ne vždy se jednalo o nehodu jednotlivce. V 15 případech došlo ke smrtelné nehodě dvou potápěčů společně najednou³, v 1 případě dokonce tří potápěčů najednou. Minimálně v 5 případech musel být buddy zesnulého potápěče následně po nehodě hospitalizován (přinejmenším v jednom případě to na něm zanechalo doživotní následky).

Značná část nehod byla způsobena zdravotním stavem (viz dále diskuse). Zajímavostí jsou nehody, pravděpodobně způsobené zdravotním stavem, k nimž došlo až po bezpečném vynoření na hladinu (6+2), stejně tako nehoda, u níž ke kolapsu došlo ještě před ponorem. Souvislost s potápěním spíše okrajová je nehoda potápěče v případě převrácené lodi cestou na lokalitu/z lokality, stejně tak jako nehoda dvojice potápěčů, kteří byli za silného vlnobití vysazeni příliš blízko útesu, o něhož je vlnobití následně utlouklo. Minimálně ve 3 případech bylo příčinou nehody přejetí člunem na hladině (z toho v jednom případě poškozenému člun amputoval končetinu, a ten vykrvácel).

V několika případech mohla mít na nehodě podíl další osoba, ať už domněle zkušenější potápěč, jemuž zesnulý slepě důvěřoval, a v jednom případě jeřábník vytrhl štětovnici, takže se celé hrazení prolomilo a potápěče to vtáhlo do výpusti. U některých případů je možné, že se nejednalo o nehodu, ale o záměrnou věc, existují totiž 3 podezření na sebevraždu a 1 podezření na pojišťovací podvod.

3 Diskuse

Statistické hodnocení potápěčských nehod se může zdát kontroverzní: vyšší počet případů sice zpřesňuje vyhodnocení, ale na druhou stranu tvoří negativní položku, kterou chtějí jak instruktoři, tak samotní potápěči z logických důvodů snížit. Nicméně z těch 185 případů lze vyvodit nějaké závěry. Základem je tabulka okolností nehod (viz tabulka 2), která ovšem musí být komentovaná. Tento komentář mohu při své 65leté potápěčské a 49leté instruktorské praxi nabídnout.

Tab. 2: Přehled okolností nehod

Průvodní okolnost/pravděpodobná příčina nehody	Počet nehod
sólo ponor nebo rozdělení dvojice	65
zdravotní problémy (infarkt)	32
potápění v jeskyních	21
potápění na nádech (freediving)	20
nepoužití nebo nevhodné úpravy DT	10
potápění pod ledem	9

V některých případech příčina zjištěna nebyla, případně byla překryta jinou nebo příčin bylo více, ty pak jsou zachyceny vícenásobně.

Rovněž s ohledem na omezené informace o mnohých z nehod nelze jednoznačně stanovit jejich příčinu (tedy nelze určit, zda příčinou nehody byly např. momentální zdravotní indispozice, ztráta dýchacího média, ztráta orientace, selhání techniky atp.). O málo více poznatků je o okolnostech nehod, které samy o sobě příčinou nehody nejsou, ale ke vzniku nehody přispěly (např. ponor bez přístupu na hladinu, rozdělení buddy teamu, absence odpovídající kvalifikace atp.). Proto s ohledem na omezená vstupní data následující text nebude striktně rozlišovat mezi příčinou a okolností nehody.

Nejčastější příčinou problémů je sólo ponor či rozdělení partnerů. Pokud by byli v okamžiku nehody dva, tak ten druhý může pomoci. U GUE⁴ systému se např. vychází z toho, že pokud jsou na ponoru tři, mohou si lépe pomoci. To je sice myšlenka aplikovatelná na Floridě, odkud tento výukový systém pochází, ale v našich podmínkách, v našich lomech, by ten třetí už nebyl vidět. Sólo ponor jako takový nevede automaticky k fatálním problémům, ale v kombinaci s ostatními možnými problémy, které si potápěči neuvědomují, zvyšuje pravděpodobnost nehody.

Jednou mi starší potápěčka přinesla na servis starý Poseidon, typ Cyklon. Byl nesmírně zanedbaný, všude úsady, ale nejvíce mne zarazilo, že na něm byl jen jeden druhý stupeň. Při předávání servisované automatiky jsem se ptal na další automatiku možného dvojčete. Odpověď mne překvapila: „já se potápím zásadně sama, abych se nemusela o někoho starat.“ Obrácená situace ji očividně nenapadla.

Podobná situace byla u potápěče v roce 2022, na přehradě-rybníku Rozkoš. Je to velice mělká lokalita, max. 14 m, a koncem června i velice teplá. Potápěč měl na sobě suchý oblek s podoblekem, celo-obličejovou masku a dvojče 2 × 15 l. Vzhledem k jeho nevalnému zdravotnímu stavu a technickému stavu výstroje, našly po několika hodinách jeho bezvládné tělo vodní skautky na hladině. Neměl nikoho, kdo by mu ponor rozmluvil nebo jej hned zachránil.

Pokud jde o rozdělení v průběhu ponoru, dochází k němu relativně často. Všechny výcvikové systémy radí: ½ – 1 minutu hledat, pak vystoupit nahoru a hledat bubliny, případně se za nimi zanořit. Před pár lety došlo k podobnému oddělení na dně Vltavy. Postiženému potápěči došel vzduch v hlavní automatice, přestože manometr ukazoval plný stav. Potápěč měl (dříve se to dělo často) uzavřený ventil italského manifoldu, zapomněl jej otevřít a výstroj před ponorem zkontrolovat. Nastalou situaci řešil ve 40 m po oddělení partnera zoufalým přechodem na stage S80, kde měl EAN40⁵ s MOD⁶ = 25 m. Byl nalezen až druhý den policejními potápěči.

Zdravotní problémy potápěčů přibývají s jejich věkem. Zde je třeba ocenit přístup SPČR⁷, který před zahájením kurzu vyžaduje provedené lékařské prohlídky s platností 1 rok. Většina systémů se spokojí s proškrtáváním x neproškrtáváním seznamu kontraindikací k potápění na formuláři prohlášení. To je sice stvrzeno podpisem účastníka, ale ne každý svůj zdravotní stav skutečně zná, případně může něco zamlčet jen proto, aby se mohl potopit. S přibývajícím věkem přibývá i počet infarktů. Takto zahynul na Korsice v roce 2004 populární zpěvák K. Z. z kapely Spirituál kvintet. Po výstupu zkolaboval a nepodařilo se ho oživit. Bylo mu 55 let a neměl čas se zastavit na objednané vyšetření v nemocnici na Vinohradech, byť o svém kardiovaskulárním problému několik let věděl, leč jej přičítal hraní na kytaru.

Potápění v jeskyních je velmi specifická kategorie. S rozvojem potápění v 50. letech v USA začalo přibývat potápěčů i jejich fatálních nehod, a to i nehod v jeskyních, viz obrázek 3.

Vrchol fatálních případů začátkem 70. let byl způsoben ponory v jeskyních, kterých je na Floridě velké množství a kde se potápěli lidé se zkušenostmi v moři. Jenže ty se od podmínek v jeskyni liší, byť ve floridských jeskyních jsou podmínky relativně dobré, tedy až na strop a tmu. Proto ve zmíněných letech skupina velmi zkušených potápěčů začala se specifickým výcvikem zaměřeným na potápění v jeskyních. Byly vytvořeny Bezpečnostní a výcvikové směrnice pro jeskynní ponory a přístup do jeskyní byl až na výjimky omezen pouze na certifikované potápěče. To vedlo k postupnému snižování počtu fatálních případů v jeskyních i při zvyšování počtu potápěčů.

Počet nehod v jeskyních v případě potápěčů z otevřené vody je oproti počtu nehod kvalifikovaných jeskynních potápěčů asi 20násobný [7, s. 4]. U certifikovaných potápěčů jsou nejčastějšími problémy hloubka, nedostatečný výcvik, nová výstroj, problémy se šňůrou a sólo ponory.

U našich potápěčů je poměrně vysoké množství fatálních nehod v podzemí (v jeskyních a v dolech), celkem 21 případ, ale jen asi u 4 případů lze v jejich případě uvažovat o odpovídající jeskynní kvalifikaci a z těchto sotva polovina odpovídá komplikaci způsobené přímo jeskyní (tma a strop). Za úmrtím jeskynních potápěčů M. Š. a M. Z. v Amatérské jeskyni v roce 1970 stál náhlý vzestup hladiny za sifonem po hlášeném přívalovém dešti [8, s. 1].

Necertifikovaní potápěči měli většinou problémy s vodicí šňůrou nebo jejím nepoužitím (60 %), s neodpovídající nebo nedostatečnou výstrojí, příp. se špatným plánováním zvláště spotřeby vzduchu, a to vše podpořené silnou objevitelskou motivací. Prvním případem v roce 1965 je potápění J. Š. na nádech v kulisách jeskyně 13C a posledním pak pravděpodobně zdravotně problematický J. L. v roce 2018 ve francouzské jeskyni Cabouy. Hodně diskutovaným případem je úmrtí T. S., velice zkušeného instruktora, který se v roce 2016 ponořil v ponorné řece Ginnie springs na 4,5 hod s RB Liberty. Příčina není jasná, možná šlo o nějakou nedokončenou část dekompresní zastávky na kyslíku, možná o zvýšenou námahu při pohybu s velkým fotoaparátem a dost možná o neodpovídající přednemocniční a nemocniční péči, než na jakou jsou při poskytování potápěči zvyklí u nás.

V 90. letech po otevření hranic začalo mnoho Čechů a Slováků jezdit na Jadran. To vedlo k mnoha krizovým situacím. Celé chorvatské pobřeží je z vápence, zkrasovělé a množství podmořských jeskyní láká potápěče velice čistou vodou. Mnozí z nich ale nevědí, že se na stěnách i na dně usazují nejjemnější sedimenty. Viditelnost, která je při vplutí do jeskyně fantastická, se po proplutí návštěvníkem mění v neprůhlednou bílou stěnu. A vodicí šňůra nikde. Závisí pak pouze na zásobě vzduchu, paměti pro zpětný návrat, a notné dávce štěstí, aby nedošlo k nehodě. J. P. takové štěstí u ostrova Lirica na Žuljaně v roce 1974 neměl.

Potápění na nádech (freediving – FD) je poměrně bezpečné, ovšem potápěč nesmí být sám a nadměrně hyperventilovat. Při hyperventilaci se do plic a krevního oběhu nedostane více kyslíku (O₂), jak se někteří domnívají, ale poklesne obsah oxidu uhličitého (CO₂), který nutí k nádechu, na tak nízkou úroveň, že časově dříve nastoupí mdloby z nízkého obsahu kyslíku. K tomu dochází při tréninku i na závodech. Tam kromě hloubkových potápěčů s dýchacím přístrojem nastupují na posledních asi 20 m nádechoví potápěči s ABC a jistí závodníka, kdyby náhodou omdlel, aby ho mohli hned vytáhnout. Zrádné bývá sólo potápění nebo trénink jako např. v roce 2017, kdy úspěšný freediver M. V. trénoval v jilemnickém bazénu. Tehdy si těch pár lidí s plavčíkem, kteří tam ten večer byli, až za delší dobu všimlo, že jej nevidí delší dobu, než je obvyklé. Bohužel už bylo pozdě.

To je důvod, proč v některých zemích začali na dna bazénů instalovat čidla, která spustí poplach, když se na dně něco nehýbe. Má to význam zejména tehdy, když pro množství osob v bazénu není pořádně vidět na dno.

Nevhodná nebo chybějící výstroj je také častým jevem, v horším případě příčinou nehody. Nejčastěji se jedná o chybějící vodicí šňůru, nevhodné úpravy automatik, chybějící servis, nedůsledné ošetření výstroje po ponoru a i chybějící výstroj. To ostatně bylo mj. příčinou skonu V. Ž. v Demänovské dolině a M. N. ve vyvěračce Teplica [9, s. 11], obojí v roce 1994 při jeskynním potápění. Svévolný neodborný zásah do automatiky byl spolupříčinou fatálního konce potápěče K. K. na Vševilech v roce 2015.

S tím úzce souvisí potápění pod ledem. Už se zpravidla nechodí ±20–25 m od vstupního otvoru na laně jako dříve, což mělo tu výhodu, že potápěč v nouzi nebo který se nehlásil, mohl být násilím vytažen. Záleželo pouze na tom, zda měl každý svého návodčího nebo byl jeden přivázán k druhému asi dvoumetrovým lanem. Potíž je v tom, že dále než asi 25 m nelze předávat/přijímat domluvené signály lanem. Jen 2 výukové systémy mají možnost používat vodicí šňůru odvíjenou z navijáku, mj. také Svaz potápěčů. To klade větší nároky na potápěče i instruktora, musí umět s vodicí šňůrou dobře zacházet. Problém je ovšem v poslední době s potápěním na známých lokalitách, kde potápěči často chodí zcela bez vodicí šňůry i bezpečnostních cívek, neboť se domnívají, že to tam dobře znají.

Dalším rizikem je zamrzání automatiky, ať vnější či vnitřní, jak prvního, tak druhého stupně. Zásady jsou jasné: suchý vzduch do suché lahve a suchá automatika s protimrazovou úpravou. A nepoužívat současně při nádechu plnění kompenzátoru a suchého obleku. Také nedýchat z automatiky nad vodou. A jakmile k „rozjetí“ automatiky dojde, vědět, co dělat a kdy od ponoru raději upustit. To vše se potápěči dozvědí na solidním kurzu potápění pod ledem, včetně nácviku s vodicí šňůrou na suchu. Kombinace nepoužití vodicí šňůry a zamrznutí automatiky vedla k úmrtí P. M. v roce 2004 na Svobodných Heřmanicích [11, s. 23].

Ačkoliv by to možná vydalo na samostatnou kategorii, z pohledu potvrzení příčiny je poněkud ošemetné přecenění vlastních schopností. Nejeden potápěč měl značně zkreslené představy o svých schopnostech a dovednostech a potápěl se v podmínkách (hloubkách), v nichž neměl co dělat, případně neměl odpovídající výstroj pro daný ponor. Tím se vystavil zbytečným rizikům, ta podcenil, a nebyl schopen adekvátně reagovat na vzniklou krizovou situaci. Výše uvedený text sice uvádí počty jednotlivých nehod, avšak z logických důvodů nemůže tyto hodnoty dát do souvislosti s celkovým počtem (českých a slovenských) potápěčů (a podílu potápěček). Zároveň ani nejsou známy informace o počtech ponorů daného typu, stejně tak ani o počtech ponorů dotčených potápěčů. Absence těchto dat poněkud snižuje výpovědní hodnotu informací o počtu nehod. Proto by autoři chtěli apelovat na potápěče, aby v případě, že mají informace o potápěčské nehodě (ať už minulé či budoucí) či jejich účastnících, aby se o tyto informace podělili s potápěčskou veřejností, případně aby je alespoň soukromě autorům poskytnuli. Tato získaná data mohou nejen zpřesnit výstupní informace o potápěčských nehodách, ale zároveň mohou pomoci najít shodné příčiny a okolnosti potápěčských nehod, a tím jim předcházet.

4 Shrnutí a závěr

K nehodám dochází, a to i k těm potápěčským. Skutečnost, že se o mnohých mlčí, případně mlží, neznamená, že k nim nedochází. Pokud se o nich nebude mluvit, nebude možné se z nich poučit. A 185 lidských životů není málo. Jejich připomenutí si může pomoci předejít příštím nehodám. A to je smyslem tohoto článku.

Obecnou prevencí krizových situací a nehod tedy je:

• pravidelná lékařská prohlídka,
• pravidelná údržba a servis výstroje,
• pravidelný potápěčský trénink,
• pravidelný nácvik krizových situací,
• správné plánování ponorů, hlavně spotřeby a kontroly (což je jak součástí výcviku, tak i ponoru).

Neštěstí nechodí po horách, ale… Pod vodou neplatí, že odvážnému štěstí přeje. Přeje pouze dobře a po všech stránkách připravenému a certifikovanému potápěči podle výše uvedených kritérií.

Použitá literatura

[1] KUDELA, Roman. Smrtelná nehoda potápěče v důsledku vadného vysokotlakého manometru. CRAA – Ústav bezpečnosti práce ve výškách, z.ú. [online] 2024. ISSN 2571-0656. Dostupné z: https://craa.cz/2024/03/01/smrtelna-nehoda-potapece-v-dusledku-vadneho-vysokotlakeho-manometru/.
[2] PEJČOCH, Ivo. Hrdinové Železné opony: útěky do svobodného světa s pomocí neobvyklých technických prostředků v letech 1949-1989. Cheb: Svět křídel, 2008. ISBN 978-80-86808-52-9.
[3] KUDELA, Roman. Nehoda potápěče v důsledku vdechnutí cizího tělesa. Safety, Work And Rescue Magazine. 2024. roč. 1, č. 1, s. 13-21. ISSN 3029-7508. https://doi.org/10.71319/
swarm2401.13-21. Dostupné z: https://swarm.craa.cz/nehoda-potapece-v-dusledku-vdechnuticiziho-telesa/.
[4] LIPPMANN, John M. a James CARUSO. The investigation of diving accidents and fatalities. Diving and Hyperbaric Medicine. 2024. roč. 54, č. 3, s. 217-224. doi: 10.28920/dhm54.3.217-224. PMID: 39288927; PMCID: PMC11659060.
[5] LIPPMANN, John M. Snorkelling and Breath-Hold Diving Fatalities in Australia—A Review of 317 Deaths. International Journal of Environmental Research and Public Health. 2025. roč. 22, č. 1 (119). ISSN: 1660-4601. https://doi.org/10.3390/ijerph22010119.
[6] BOZANIC, Jeffrey, HALPERN, Rebekah. Cave Diving Fatalities A Summary [prezentace]. Dostupné z: https://iucrr.org/wp-content/uploads/2023/04/fatalities.pdf
[7] BOZANIC, Jeffrey. Cave divers are mortal! Recent Trends in Cave Diving Fatalities. Underwater Speleology. 2005. roč. 32, č. 4, s. 4-5.
[8] DANĚK, Jan. Akce Moravský kras. Záchranář – listovka pro důlní záchranáře a pro vedoucí techniky důlních závodů. Ostrava: Hlavní báňská záchranná stanice v Ostravě – Radvanicích, 1970. roč. 7, č. 8 (74). s. 1, 6, 7. Dostupné také z: https://zachranar.cz/download/zachranar-1970-8/?wpdmdl=2844&refresh=686456b97d8bc1751406265.
[9] NOSEK, Pavel. Tisovecká vyvěračka (Tragická nehoda při průzkumu sifonu v j. Teplica u Tisovce). Speleo. Praha: Česká speleologická společnost, 1996. roč. 4, č. 17. s. 2-11. ISBN 80-85304-42-2.
[10] HOLÚBEK, Peter. Po stopách temnoty 2. časť – Zo Svätého Kríža, Ploštína, Liptovského Mikuláša a Okoličného. Liptovský Mikuláš: Peter Holúbek. 2014.
[11] KLEINOVÁ, Karolína. Analýza smrtelných nehod při potápění s přístrojem na území ČR od roku 1997 do současnosti. Diplomová práce, vedoucí Vondrášek, David. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Technické a úpolové sporty, 2017.