Pády z výšky a jejich dělení z pohledu prevence rizik

Úvod

„Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu nebo zřícení“ [1; § 5 odst. 1 písm. c)]. Tento obecně formulovaný, na druhou stranu naprosto nekompromisní požadavek dává tušit, že pád je něco nežádoucího. Přesto však v rámci prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), na rozdíl od forenzních oborů, chybí jakékoliv jednotné rozdělení pádů z výšky nebo do hloubky.

1 Základní pojmy

V prováděcím předpisu k obecnému požadavku o zabránění pádu, kterým je nařízení vlády č. 362/2005 Sb. [1; § 23] zákonodárce po zaměstnavateli požaduje, aby přijal příslušná opatření k zabránění pádu z výšky nebo do hloubky nebo k bezpečnému zachycení pádu [2; § 3 odst. 1]. Při použití osobních ochranných prostředků (OOP) proti pádu pak dokonce umožňuje, aby k pádu sice došlo, ale ten byl v dostatečné výšce bezpečně zachycen, a zachycený pracovník byl neprodleně a bezpečně vyproštěn¹ [2; Příloha část II bod 3 písm. c)].

Pádem se, ve vztahu k výše uvedenému, rozumí nechtěný/nežádoucí a nekontrolovaný vertikální pohyb lidského těla vlastní tíží směrem k zemskému povrchu. V některých případech (např. zakopnutí, strčení, aktivní skok či odraz) může být charakterizován složeným pohybem – kombinací vodorovného pohybu a „volného pádu“ [3; s. 59, 65, 66, 98].

Délkou pádu se rozumí svislá vzdálenost mezi místem, odkud byl pád zahájen (odkud osoba spadla) až do nejnižšího místa, kde byl pád zastaven [4; s. 100]. Místem zastavení pádu může být buď dopad na povrch, nebo zachycení pádu do osobního ochranného prostředku proti pádu, případně do záchytné sítě apod.

Pracovištěm ve výšce (pracovištěm s nebezpečím pádu z výšky) je pracoviště nacházející se v úrovni nad okolním terénem/povrchem, vyžadující, aby se na něj pracovník dopravil směrem vzhůru. Naproti tomu pracoviště nad volnou hloubkou (pracoviště s nebezpečím pádu do hloubky) je takové pracoviště, na němž se pracovník pohybuje pod úrovní okolního terénu, nebo pod úroveň okolního terénu může spadnout v případě nehody. Za pracoviště ve výškách a nad volnou hloubkou se považují i pracoviště nad vodní hladinou nebo látkou, která v případě pádu ohrožuje člověka možností utopení, udušení, popálení, poleptání nebo akutní otravy [2; § 3 odst. 1 písm. a)].

Jak v případě pádu z výšky, tak v případě pádu do hloubky dochází (může dojít) k mnohačetným deceleračním poraněním². Rozlišování mezi výškou a hloubkou má význam zejména při přípravě záchranného plánu (realizaci záchranných prací), kdy po pádu z výšky tělo dopadne na zem a je dosažitelné pro zasahující zachránce (záchranáře), nebo v případě zachycení pádu je možné zachyceného pracovníka spustit dolů. V případě pádu do hloubky musí zachránci/záchranáři nejprve překonat svislou vzdálenost směrem dolů, aby se k postiženému dostali, a teprve poté mohou tělo/pacienta vyzvednout směrem vzhůru. V případě, že se jedná o zachycený pád (nad hloubkou), je (až na výjimky) nutné zachyceného pracovníka vyprostit směrem vzhůru. Pojem bezpečná výška se používá zejména v systému zachycení pádu (při použití OOP určených k zachycení pádu). Rozumí se jí taková výška, u níž nehrozí, že uživatel dopadne na povrch (nebo pevnou překážku) pod sebou dříve, než jej OOP zachytí [5; čl. 4.2.4, s. 13]. Její délka³ je, kromě umístění kotvení vůči poloze uživatele, dána součtem délky spojovacího prostředku včetně příslušenství (příp. zatahovacího zachycovače pádu), plně rozvinutého tlumiče pádové energie, výšky pracovníka, průvěsu postroje (stisknutí měkkých tkání těla) a bezpečnostní rezervy.

2 Pády z výšky (do hloubky)

V počáteční fázi pádu má tělo padajícího nulovou rychlost a kromě tíhové síly (tíhové energie) na něj žádná síla nepůsobí. Postupně získává tělo určitou rychlost, jíž se pohybuje směrem k povrchu a v okamžiku dopadu dojde k prudkému zpomalení/zastavení (deceleraci).

Původní tíhová energie se v průběhu pádu mění na kinetickou energii. V souladu se zákonem o zachování energie zůstává mechanická energie konstantní (tedy nemůže zaniknout, ale může se proměnit v jinou formu energie). Při dopadu na povrch (prudkém zpomalení/zastavení) se mění na potenciální energii pružnosti (příp. další formy energie⁴). Ta vyžaduje pružnou deformaci těles, která se střetnou, tedy lidského těla a dopadové plochy na povrchu. Míra, jíž je schopna energie pružnosti dosáhnout, závisí na pružnosti dotčených těles a na velikosti jejich deformace (včetně schopnosti vrácení se do původního stavu před deformací).

Mechanické vlastnosti povrchu (tuhost/neformovatelnost) ovlivňují, jakou část této energie pohltí povrch a jakou lidské tělo. Tolerance lidského těla na působení takového množství energie je omezena, při překročení určité hodnoty dochází k poranění (např. ke zhmoždění měkkých tkání, poranění vnitřních orgánů, traumatickému poranění šlach, vazů či kloubů až ke zlomeninám kostí, tzv. deceleračních poranění). Nezřídka dochází k současným poraněním dvou a více tělních systémů, tzv. polytraumatům.

Rozsah poranění těla po pádu je dán délkou pádu a s ní spojenou rychlostí těla při dopadu, kontaktních plochách těla a povrchu při dopadu, poloze těla při dopadu, tvaru a sklonu povrchu, úhlu dopadu a v neposlední řadě na charakteru zasažených tkání [3; s. 61]. Neméně významný je i celkový zdravotní stav padající osoby, její pohlaví, věk a tělesná stavba, neboť mnohé osoby jsou při stejném druhu úrazu ohroženy vyšším rizikem poranění [6; s. 135]. Děti jsou, vzhledem k vyšší elasticitě tkání, schopny odolat následkům decelerace lépe než dospělí [7; s. 10, 16].

Zdrojem poranění při pádu není pouze primární dopad (tedy první část těla, která se střetne s povrchem [3; s. 61], ale i sekundární dopad (následný dopad dalších částí těla), byť část energie již byla rozptýlena při primárním dopadu [3; s. 61]. Míru poranění po dopadu na zem mohou do určité míry ovlivnit i použité osobní ochranné (pracovní) prostředky. Podle dostupných informací jsou pády (hned po nehodách způsobených v silniční dopravě) druhou nejčastější příčinou vážných úrazů [8, 9]. Například jen v roce 2023 došlo v ČR k 16 smrtelným pracovním úrazům v důsledku pádu z výšky [10; s. 18] (ve 12 případech došlo k okamžitému úmrtí, ve 4 se jednalo o závažný pracovní úraz, později smrtelný [10; s. 26]), dále ke 3 pádům ze strojů a pak ke 2 pádům z přírodního útvaru/sloupu/stohu [10; s. 43].

3 Dělení pádů

Problematika pádů z výšky a jejich následků se týká mnoha různých oborů. Jedním z nich je zdravotnictví, které se bez ohledu na příčinu pádu zabývá následky pádu (příp. soudní lékařství, které zkoumá, co bylo příčinou úmrtí po pádu). V rámci kriminalistických a forenzních oborů studium pádů (příp. jejich podstaty a mechanismu) podle polohy a umístění těla po dopadu umožňuje objasnit, zda se jednalo o trestný čin (vraždu, příp. opomenutí zákonné povinnosti⁵), sebevraždu nebo nehodu [13; s. 1, 2]. V rámci prevence rizik BOZP jsou pády významné zejména z pohledu jejich předcházení (a v případě, že k nim dojde, zjišťování příčin jejich vzniku a přijímání opatření, aby k nim budoucnu nedošlo).

Přesto doposud chybí jednotné dělení, či jednotná klasifikace pádů. Nejvíce používaným dělením pádu se tak vzhledem ke značné publikační činnosti odborníků v uvedených oborech, stává dělení pádů z pohledu biomechaniky (resp. forenzní biomechaniky). Dále v souvislosti se zveřejňováním statistik (analýz) smrtelné pracovní úrazovosti pak i klasifikace podle VÚBP.

3.1 Členění používané ve forenzní biomechanice

V kriminalistice a forenzních vědách se pády dělí podle biomechaniky, kdy kinematika pádu a možná poranění slouží k objasnění okolností předcházejících pádu samotnému. Pády se tedy dělí na:

• Pád ze stoje – je charakteristický pro překlopení těla (ať už vpřed nebo vzad) z polohy odchylující se od původní osy chodidel do polohy rovnoběžné s původní osou chodidel. Je specifický tím, že před zahájením pádu se hlava nachází v nejvyšší vzdálenosti od dopadového povrchu [14; s. 72].
• Pád z výšky – takový pád, u něhož se tělo před zahájením pádu nachází na vyšší (výškové) úrovni, než je plocha dopadu. Do této kategorie se řadí pády „z relativně malých výšek⁶, tedy výšek do sto padesáti metrů“ [14; s. 72]. V případě pádu z výšky padající tělo po celou dobu pádu až do prvního kontaktu s povrchem/překážkou zrychluje (potenciální energie se mění na kinetickou) Pády z výšky se pak dělí na:
  • Volný pád z výšky, nekoordinovaný pád, u něhož tělo/padající osoba padá z místa zahájení pádu až do místa zastavení pádu.
  • Stupňovitý (kaskádovitý) pád je takový pád, při němž v průběhu pádu dojde k nárazu těla na překážku na trase, v důsledku čehož může dojít k sekundární rotaci těla, případně ke zpomalení pádu [3; s. 61–62].
• Volný pád je pádem z výšek nad 150 m nad povrchem. Po překročení vertikální vzdálenosti 152 m dosáhne rychlost pádu svého maxima a odpor vzduchu stabilizuje rychlost pádu, která tak zůstává konstantní až do dopadu na povrch/nárazu na překážku. [14; s. 73].

3.2 Členění podle úrazového děje

Někdejší Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i. – VÚBP (v současnosti Výzkumný institut práce a sociálních věcí, v. v. i. – RILSA) třídí nehody vedoucí k úrazům do skupin podle interních kódů tak, aby co nejlépe vystihovaly úrazový děj. Tyto kódy jsou dvojciferné s tím, že první číslo značí skupinu nehody (např. havárie, zachycení/zasažení, popálení, nárazy, působení klimatických podmínek atp.), zatímco druhé číslo specifikuje poddruh nehody (např. havárie letadla, plavidla, silničního motorového vozidla atp.) [10; s. 43].

V případě pádů se jedná o kódy „5“ (pády osob) a 1–8 (to, odkud osoba spadla). Podle interní databáze VÚBP se pády dělí na:

• 51 – Pád osoby na rovině (včetně nedokončeného),
• 52 – Pád osoby na stroji (v ložném, cestovním prostoru, na lávce, plošině, rámu ap.),
• 53 – Pád osoby na schodech a ze schodů,
• 54 – Pád osoby ze žebříku, stoupaček,
• 55 – Pád osoby ze stroje (včetně ze stupaček, lávek, plošin, které jsou součástí stroje),
• 56 – Pád osoby z lešení, podesty, lávky, plošiny, z části budovy, stavby a pád do prohlubně,
• 57 – Pád osoby z přírodního útvaru, sloupu, stohu předmětů a ze samostatného předmětu,
• 58 – Pád osoby z nábytku, sportovního nářadí, zařizovacího předmětu [10; s. 43].

3.3 Členění podle následků pádu

Pády lze dělit i podle závažnosti následků po pádu, zejména z pohledu evidence pracovních úrazů (a částečně i pro statistické účely). Za pracovní úraz se v případě pádu z výšky rozumí takový pád, k němuž došlo nezávisle na vůli pracovníka při plnění pracovních úkolů (či v přímé souvislosti s nimi), u něhož došlo k poškození zdraví nebo úmrtí [11; § 271k]. Ty lze dělit na:

• Smrtelný pád – takový, kde pád způsobí zranění natolik závažná, že osoba bezprostředně po dopadu nebo následně v důsledku poranění způsobených pádem zemře. Pro statistické účely se smrtelným pádem rozumí takový, kde pracovník na poranění vzniklá v důsledku pádu umírá do jednoho roku od pádu samotného [15, § 3].
• Velmi závažný pád – pád způsobí zranění, které vyžaduje hospitalizaci a lékařskou péči delší než 5 dní a vede k doživotní pracovní neschopnosti.
• Závažný pád – pád způsobí zranění, které si vyžaduje hospitalizaci a lékařskou péči delší než 5 dní a vede k dočasné pracovní neschopnosti.
• Pád s poraněním vedoucím k dočasné pracovní neschopnosti (ostatní pracovní úraz) – pád způsobí zranění vedoucí k pracovní neschopnosti delší než tři kalendářní dny (kromě dne, kdy došlo k pádu).
• Pád s drobným poraněním a omezením pracovních schopností – pád vede ke vzniku poranění vyžadujících buď dočasnou pracovní neschopnost (kratší tří dní) anebo krátkodobé omezení vykonávat konkrétní pracovní úkony.
• Pád bez okamžitých následků – pád nevede k žádným okamžitým nebo následným zdravotním následkům, bolestivosti či diskomfortu a pracovník se může po vyšetření vrátit zpět k práci.

3.4 Členění podle prevence rizik BOZP

Z praktického důvodu, tedy zejména z pohledu charakteru pádu, a v podstatě i z vzhledem k největšímu množství možným pádem dotčených osob, lze pády dělit podle přijímání opatření k jejich odstranění (či minimalizaci na přijatelnou úroveň) z pohledu prevence rizik BOZP. Takovéto dělení rozlišuje pády na:

• Dokonaný pád – pád není nijak zastaven a padající osoba dopadne na zem nebo povrch. Většina poranění vzniká v důsledku pádu (resp. dopadu) a zachraňující se mohou k padajícímu dostat v místě dopadu (pokud to místní podmínky umožní) a zahájit život zachraňující úkony, příp. zajistit transport do zdravotnického zařízení.
• Nedokonaný (zachycený) pád – k pádu sice dojde, ale je (bezpečně) zachycen prostřednictvím OOP proti pádu, příp. v záchytné síti. V horším případě v průběhu pádu dojde ke střetu s překážkou a teprve poté k zachycení do postroje/sítě atp. Padající osoba zůstává viset v postroji (ležet v záchytné síti) a kromě poranění vzniklých při pádu (po jeho zachycení) může být ohrožena i patofyziologickými jevy doprovázející bezvládný vis v postroji nebo vynucenou polohou. Před zahájením poskytování přednemocniční péče je nutné osobu nejprve vyprostit a dopravit na povrch.
• Kyvadlový pád – je obdobný jako nedokonaný pád, od něhož se liší tím, že k němu nejčastěji dochází v důsledku nesprávného umístění kotevního bodu, který není v ose nad uživatelem. Při prvotním zachycení pádu dojde ke kyvadlovému pohybu, v jehož průběhu může dojít k nárazu do překážek. Pokud se tělo nezastaví nárazem do překážky, ještě nějaký čas pokračuje v kývavém pohybu až do úplného zastavení. Stejně jako v případě nedokonaného pádu je před poskytnutím první pomoci rovněž nutné zajistit vyproštění zachycené osoby.

Zároveň každý z výše uvedených pádů lze dělit. A to na prostý pád (ekvivalent volného pádu z výšky u forenzní biomechaniky), tedy takový pád, kde osoba nepřerušovaně padá z místa, kde byl pád zahájen, až do místa, kde je pád zastaven/zachycen. A na stupňovitý (kaskádovitý) pád, což je pád, při němž se padající v průběhu pádu střetne s překážkou, která jej vychýlí z původního směru, případně jej zpomalí. Zvláštní kategorií stupňovitého pádu je vícečetný pád, tedy pád, u něhož krátce po zastavení dojde k dalšímu pádu (např. pracovník spadne ze střechy na lešení a následně z lešení na zem, případně po pádu z lešení spadne do výkopu, anebo po zachycení pádu se postroje/sítě dojde v důsledku jejich selhání k dalšímu pádu až na zem).

4 Shrnutí a závěr

Pády z výšky nebo do hloubky lze dělit z mnoha pohledů. V rámci BOZP, kde se pracovníci pohybují od výšek nízko nad zemí, až po několik desítek metrů na zemí⁷, je nutné rozlišovat mezi dokonaným pádem a nedokonaným (zachyceným) pádem, stejně jako kyvadlovým pádem. Každý z nich lze pak dělit na prostý pád a stupňovitý (kaskádovitý) pád, případně vícečetný pád.

V závislosti na následcích pádu lze pády považovat za smrtelný pád, velmi závažný pád, závažný pád a pády od potenciálu způsobit pracovní neschopnost, až po bezvýznamné pády bez jakýchkoliv následků. Při šetření příčin úrazu je nezbytné rozlišovat, zda se jednalo o pád s využitím osobních ochranných prostředků proti pádu z výšky anebo bez nich a dále odkud pracovník spadl (např. ze stroje, ze schodů, z žebříku, z lešení, z plošiny, z přírodního útvaru, ze zařizovacího předmětu atp.). Jednotné členění pádů usnadní nejen jejich šetření, ale hlavně pak komunikaci při plánování a realizaci prevence pádů.

Použitá literatura

[1] ČESKO. Zákon č. 309/2006 Sb., zákon, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci) – znění od 1. 1. 2024. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2025. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-309.
[2] ČESKO. Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky – znění od 4. 10. 2005. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2025. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-362.
[3] STRAUS, Jiří a PORADA, Viktor. Teorie forenzní biomechaniky. Sciencepress. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2017. ISBN 978-80-7408-140-8.
[4] BELICA, Ondřej. Práce a záchrana ve výškách a nad volnou hloubkou. Praha: Grada Publishing, 2014. ISBN 978-80-247-5055-2.
[5] ČSN EN 363 Prostředky ochrany osob proti pádu – Systémy ochrany osob proti pádu. Praha: Česká agentura pro standardizaci, 2019. Třídicí znak 832650.
[6] ČAPEK, Lukáš, Petr HÁJEK a Petr HENYŠ. Biomechanika člověka. Praha: Grada Publishing, 2018. ISBN 978-80-271-0367-6.
[7] DVOŘÁK, Josef. Člověk mezi životem a smrtí. 2. doplněné a přepracované vyd. Praha: Spektrum, 1990. ISBN 8071070106.
[8] BASAK, Debojit, Aroke Anna ANTHONY, Niladri BANERJEE, et al. Mortality from fall: A descriptive analysis of a multicenter Indian trauma registry. Injury [online]. 2022, 53(12), 3956-3961. ISSN 00201383. Dostupné z: doi:10.1016/j.injury.2022.09.048.
[9] ZLATAR, Tomi, Eliane Maria Gorga LAGO, Willames de Albuquerque SOARES, João dos Santos BAPTISTA a Béda BARKOKÉBAS JUNIOR. Falls from height: analysis of 114 cases. Production [online]. 2019, 29. ISSN 1980-5411. Dostupné z: doi:10.1590/0103-6513.20180091.
[10] MRKVIČKA, Petr. Analýza smrtelné pracovní úrazovosti v ČR v roce 2023. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2024. Dostupné z: https://www.bozpinfo.cz/file.php?nid=21090&oid=11902003.
[11] ČESKO. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce – znění od 1. 6. 2025. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2025. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262.
[12] ČESKO. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník – znění od 11. 2. 2025. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2025. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40.
[13] STRAUS, Jiří. Variabilita biomechanického hodnocení pádu z výšky. In: Sborník příspěvků konference Expert Forensic Science Brno 2020. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Ústav soudního inženýrství, 2020. s. 218-227. ISBN 978-80-214-5829-1.
[14] STRAUS, Jiří. Forenzní biomechanika: teoretické, experimentální a empirické metody. Sciencepress. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2021. ISBN 978-80-7408-219-1.
[15] ČESKO. Nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu – znění od 1. 1. 2015. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2025. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2010-201